Příklady: Jiří Paroubek v ČRo po pár minutách ze studia odešel, Andrej Babiš do pořadu označovaného jako „Otázky Václava Moravce“ v České televizi nepřišel; redaktor ostentativně nechal židli pro hosta volnou a na stole cedulku s jeho jménem.

Říkám si, že takový život, jako mají provozovatelé sdělovacích prostředků, je z ekonomického hlediska výjimečný - vstupy zdarma ale výstupy jsou placené (takové podnikání bych chtěl mít alespoň půl roku před smrtí). Samozřejmě, mají tam náklady na obsluhu (technické zpracování apod.), ale vstupy – např. informace od politiků ad. veřejných osob – zdarma jsou.

Říkám si, že by se i proto měli redaktoři/ky k těm politikům ad. veřejným osobám chovat slušně. A profesionálně; základem profesionality jsou znalosti tematizované záležitosti, dále slušné chování (moderování neznamená skákání do řeči), serióznost v tom, že redaktor nedává najevo svoji politickou orientaci, tedy ani nestraní jednomu a nešikanuje druhého, násilně nekrátí řeč jednomu a druhého nenechává vykecávat jeho ideologické floskule. V jednání redaktorů/ek se často výrazně uplatňuje metoda „zvát si někoho na koberec“; v takovém případě nejde o sdělování potřebného; nedávno jsem slyšel jakousi redaktorku, která na hosta zvyšovala hlas tady se ptám já; jenomže problém byl v tom, že její otázky byly hloupé.