O co vlastně jde?

Když řeknete nezainteresovanému, ale informovanému člověku, že sudetští Němci chtějí udělat svůj krajanský sjezd v Brně, diví se, co vlastně chtějí? Zřekli se nároku na vrácení majetku, českoněmecká smlouva byla dávno schválena, prezident Havel formuloval už dávno omluvu: „všem těm nevinným, kteří utrpěli újmu při odsunu“. Co tedy chtějí? Omluvit se za odsun jako takový nelze, protože by se tím odsun zpochybnil a z poválečné velmocemi schválené reparace za obludné a nevídané německé zločiny by se stal zločinem Čechů na německém národě. Na co se čeká? Snad na to, že Češi pod neustálým tlakem a přesvědčováním zhloupnou, nechají se „ukecat“ a podplatit a slíbí nějaké odškodnění, budou se kát a líbat ruce „nevinným“ Sudeťákům, kteří si potom budou klást další podmínky, jako je třeba germanizace školství, německé nápisy v pohraničí apod. Ze sudetských krajanů se stanou svojí možností ovlivňovat vnitřní poměry agenti cizí moci.

Víme, jak lidé jsou hloupí a co všechno je možné, že věci lze úplně obrátit, z viníka udělat neviňátko a z oběti zločince. Stačí když mladá generace zahleděná do mobilů a odmítající poučování starých, začne řešit věci svým prázdným mozkem bez tradičního myšlení a podlehne sofistikovanému vyvolávání lítosti a požadavkům na „smíření“, které lze definovat různě. Jaké tragické následky nese nedostatek hájení vlastních zájmů známe z historie. České historické narativy se pomalu vytrácí, mnohé jsou zpochybňovány v rámci „europeizace“ školství a veřejného života, mnohé už byly prohlášeny za komunistické a proruské, aby se dosáhlo jejich odstranění a nahrazení západoevropskými zkreslenými historickými povídačkami (o krásném Rakousku, o utlačovatelské misi první republiky, o zrádci Masarykovi atd.) ovládanými německými narativy. Těmito prolomenými dveřmi potom postupují sudetoněmečtí agenti a přidávají další narativy o zlých nacionalistických Češích, kteří vyhnali neviňátka z Česka, samozřejmě jako izolovaný zlovolný čin bez souvislostí.

Co je to smíření?

Celá Evropa je smířená. V Německu nelze pozorovat žádné xenofobní nálady, evropské národy se vzájemně uznávají a lidé spolupracují. My Češi jsme dávno smíření a nepožadujeme od Německa nic, ačkoliv bychom mohli požadovat nějaké reparace a otevírat donekonečna německé zločiny a vytvářet ideologii nenávisti. Najednou se nějaká skupina potomků vysídlených chce smiřovat a hned nato připomíná nezměrné utrpení Němců vysídlených z Brna. Nelze to jinak komentovat než, že je to aktivismus, za kterým stojí nějaké zájmy. V rámci pronikání vlivu do našeho prostředí nepotřebují aktivisté, aby se mlčelo. Když se řekne, že už jsme smířeni, že už spolupracujeme, aktivisté nemají příležitost se prosazovat.