I tehdy jsem byl uvězněn po dobu 2,5 roku s tím, že všechny stupně soudní hierarchie, to jest od obvodního soudu až k nejvyššímu soudu (kde předsedal JUDr. Otakar Motejl, který následně rozhodnutí svého soudu "litoval”) rozhodli dle I. paragrafu 67 písmeno a) a mechanicky vše odůvodnili tím, že jsem cizinec z exotické země! A když jsem nabyl občanství SRN (jako jediný občan v novodobých dějinách SRN) ve vazební věznici České republiky, to jest mimo území Německa, teprve pak jsem byl propuštěn na svobodu. Ale já jsem neopustil ČR tak, jak tvrdily všechny odpovědné soudy všech stupňů rozhodující ve věci, trval jsem jako nikdo v dějinách české justice, aby se soud konal a byly to soudy, která nechtěly, aby se soud konal, dokonce s vykonstruovaným odůvodněním chtěli celou kauzu poslat do Turecka, i když jak já, jakožto obžalovaný, ale i ten, koho uměle určili za poškozeného, jsme byli v České republice.

Naivně jsem se domníval, že když jsem se díky nezákonnému postupu OČTR tehdy zapsal nechtěně do dějin české justice jako ostuda, tak by se nemohla stejná ostuda opakovat... Mylně jsem se toto domníval...

Nikdy jsem se soudu nevyhýbal. A když ze záhadných důvodů bylo doručování mé pošty mé osobě znemožněno, obrátil jsem se s nesčetnými stížnostmi na vedení České pošty a o této skutečnosti jsem jak písemně, ale také i ústně, informoval JUDr. Jiří Wažika a požádal jsem ho, aby mi bylo sděleno, že si mám vyzvednout poštu u přímo u samotného soudu pro Prahu východ, což pan soudce toto vzal na vědomí a kdykoliv, na základě jeho sdělení neb sdělení jiných osob soudu, jsem se dostavil k soudu a vyzvedl jsem si opakovaně osobně poštu.

Jelikož bylo soudní jednání odročeno, v lednu roku 2017 odjel jsem do Afriky jako jeden z nejerudovanějších (jeden z 3-4 ) odborníků z České republiky na radikální islám, to jest na islámský terorismus, abych doplnil své znalosti a abych následně tyto znalosti mohl sdělit i činitelům své hostitelské země. Během této cesty, kdy jsem získání vědomostí obětoval nejen své pohodlí v evropském prostředí, ale riskoval jsem i svůj život a jsem i onemocněl. A tuto skutečnost jsem sdělil soudci JUDr. Jiřímu Wažikovi, který mně emailem předtím sdělil, že se bude konat soudní líčení! Na jím osobně sdělené soudní líčení u soudu Praha východ jsem nebyl řádně předvolán! Přesto na jeho "soukromé” sdělení, že se bude konat soud, jsem se snažil dostavit, ale infikoval jsem se nějakým africkým bacilem. Komunikoval jsem se soudcem, jak jen to v těch afrických podmínkách šlo. Nejen že jsem v tom zdravotním stavu musel překonat telekomunikační překážky, ale též jsem musel dbát na svoje bezpečí v krajinách islamistů, kde všichni věděli, kolik jsem toho už publikoval o islamistickém teroru.

Následně jsem byl přepraven do Švýcarska, kde jsem byl dvakrát hospitalizován v kantonální nemocnici Fribourg (německy Freibourg). O mé hospitalizaci jsem informoval nejen soudce Jiřího Wažika, ale též jsem mu poslal vystavené neschopenky s podrobným vysvětlením, že ve Švýcarsku se neschopnost osoby určuje procentuálně a v mém případě, že byla shledána 100 % neschopnost. Ve Švýcarsku jsem ležel v nemocnici, a dokonce v KARANTÉNĚ!!!