Byli bezmocní... Téměř celá Evropa byla okupovaná hitlerovským Německem. Turecko kvůli svým dobrým vztahům s hitlerovským Německem nedovolovalo, aby Židé jeli přes Turecko do Izraele, přesto ale mnoho Židů bylo ochotno učinit vše, co bylo v jejich silách, aby aspoň zachránili svoje děti. Tak si přečetli v novinách, o nějaké transatlantické lodi patřící řecké společnosti s panamskou vlajkou a v reklamě byla úmyslně použita fotografie Queen Mary. Ale skutečná loď byla postavena někdy v roce 1867, měřila 46 metrů a byla ze dřeva s maximální kapacitou 100 cestujících.

Cestovné z rumunského přístavního města Constantia do Izraele cenila 1000,- USD. Židé prodali vše, co měli, aby mohli svoje děti a někteří i sami sebe, dostat z Rumunska do Izraele. Loď byla zchátralá, přesto Židům nezbývalo nic jiného než to, že se s lodí dostanu až do Izraele, byla to jejich poslední naděje. Na loď s maximální kapacitu 100 lidí bylo umístěno 769 „cestujících“ a měla jednu jedinou toaletu. Strava cestujících spočívala v tom, že dostali jeden pomeranč trochu pistácie a cukr a jednou za 3 dny čaj. Třetí den se na cestě porouchal motor lodě a kapitán sebral vše, co měli cestující u sebe (zlaté cenné předměty) za opravu motoru a když loď se dorazila do Istanbulu, praskl tentokrát motor a loď už nebyla schopna plavby.

Přestože loď vysílala S.O.S., turecké pobřežní jednotky nedovolily lodi se přiblížit k přístavu.

Jeden fyzicky zdatný mladík zkusil jedné noci proplavat k břehu, podařilo se mu to, ale následně byl pobřežní hlídkou zadržen a převezen zpět na loď.

Tehdy se v Turecku žijícímu Židovi Simon Brodovi podařilo podplatit některé turecké činitele, aby alespoň jemu dovolili jednou za tři dny přivézt na loď stravu, kterou financovali Židé z USA.