Na internetu jsem narazil na článek Tomáše Doležala, nazvaný Kosovský prezident Thaci hrozí EU referendem o sjednocení s Albánií (k přečtení ZDE). Je dobře, že se o Kosovu zase píše. Jako člověk, který se o tuto problematiku dlouhodobě zajímá, mohu k některým dílčím tématům zmíněným v článku formulovat několik poznámek. Je třeba ale podotknout, že obecně můžeme o věcech spíše spekulovat, či mohu vyjádřit jen svůj subjektivní pocit.

Kosovo je Srbsko?

Tomáš Doležal svůj článek začíná popisem současné státoprávní situace, kdy v Evropě jsou země, které stát Kosovo, vzniknuvší na srbském území Kosova a Metochie a existující „v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244“ se všemi z toho plynoucími důsledky, uznávají, a jiné zase neuznávají. K tomu dodávám, že Srbsko dnes toto území pod kontrolou nemá a bez pomoci z vnějšku ani mít nebude. Kontrolu si lze čistě teoreticky získat jednak silovou a bezpečnostní a jednak národnostní, spojenou v tomto případě se znovuosídlením Kosova Srby. Jak obtížné je osídlování území, ukazuje izraelsko-palestinský konflikt, kde osídlování naráží na spoustu problémů, probíhá pomalu a stojí spoustu energie a sil i při naprosté silové bezpečnostní převaze. Národnostní složení se v neprospěch (dnes) srbské menšiny na území Kosova a Metochie měnilo desítky let. Srbové tam postupně ztráceli většinu od počátku II. světové války. Docházelo k tomu jak „přirozeně“, tak i pomocí sociálního inženýrství vládců bývalé Jugoslávie, předobrazu dnešní Evropské unie na Balkáně. Pokud někdy náprava přijde, bude trvat také desítky let. Dnes Srbsko těžko může počítat s podporou velmocí, které mělo Československo v otázce českého pohraničí a německé menšiny (lokální většiny), spolupracující s Hitlerem.