Roušky v Česku jen trochu znepříjemní prázdniny, ale ve Spojených státech se ujímají strategické role. Tři měsíce před volbami vznikají nová a nová nebezpečná ohniska koronaviru, která znemožňují obnovu hospodářského života a politické uplatnění nejsilnější stránky vládnutí prezidenta Donalda Trumpa. Ekonomové vám řeknou, že dobrá čísla ze statistik byla našlehána státním zadlužením a násilím zahraničních sankcí, ale s ekonomy se běžný volič moc nevybavuje.

Ať už je to jakkoliv, radostné volební vyhlídky začínají být passé. Nenaplňuje se naděje, že koronavirová epizoda v létě odezní. Počet nakažených už přesáhl čtyři miliony a tempo nákazy neklesá pod 60 tisíc nových případů denně. Podporu od státních i federálních úřadů práce bere více než 30 milionů lidí, kteří napjatě čekají, co bude dál, protože stávající programy v nejbližších dnech skončí a Kongres zatím nebyl schopen dohodnout se na nových. Zvažuje další bilion dolarů, dávka 600 dolarů týdně na postiženou domácnost, ale Demokraté odmítají souhlasit s podporou, která by se omezila jen na dávky v nezaměstnanosti. Na druhou stranu, při těch počtech potřebných a vyhlídkách trvání začíná být jasné, že zdroje nejsou bezedné.

Jinou variantou, kterou navrhuje předseda republikánské senátní většiny Mitch McConnell, je 1200 dolarů na ruku a další podporu soustředit na znovuotevření škol a plošné testování. Jenže se školami je to stejné jako s rychlým otvíráním ekonomiky, kdy se krátkodobý efekt zaplatil dlouhodobým problémem většího rozšíření nemoci Covid-19. Většina veřejnosti se otvírání škol bojí, a většina je slovo, které má před volbami obzvláštní váhu. Množí se signály, že tyhle volby Donald Trump prohraje.

Co to znamená pro nás, pro Čechy? Za Trumpa jsme zatím s Amerikou vycházeli dobře. Stačilo, že nevznikla žádná nová válka. A je vlastně jedno, proč. Z četby pamětí prezidentova bezpečnostního poradce Johna Boltona víme, že Trump není zásadový mírotvorce. Snaží se plnit předvolební slib, že skoční nesmyslné války na Blízkém východě, zejména v Afghánistánu, protože jsou drahé, daleko, a nic z toho není. Nebo americké jednotky v Koreji – padesát let poté, co válka skončila! Ale jsou tu nové a lepší příležitosti. Kdyby se udeřilo na Venezuelu, je blízko, má naftu a dá se porazit.

„Udělej to konečně,“ žádal Trump Boltona na poradě v Bílém domě 15. srpna 2018, ve smyslu, aby svrhl režim venezuelského prezidenta Madura. „Je to už popáté, kdy tě o to žádám,“ pokračoval (John Bolton. The Room Where It Happened: A White House Memoir, str. 248) . Trump o tom mluvil i veřejně, například pár dní předtím v odpovědi na otázku tisku řekl: „Je to náš soused… tedy, působíme po celém světě, máme jednotky všude ve světě na místech, které jsou opravdu velmi daleko. Venezuela není daleko, a lidé tam trpí, umírají. Máme hodně možností, jak zasáhnout, a nevylučují ani vojenský zásah, bude-li to nutné.“ (Str. 249.)