Ta krize teprve přijde. Když ponecháme stranou zdravotní stránku koronavirové pandemie, její hospodářské důsledky měly zatím charakter šokového nárazu, kdy fabriky se zastavily, ale po pár týdnech se lidé začali vracet do práce. To není konečný účet. Propady ekonomiky mohou dosáhnout i deseti procent HDP a nemusí navázat rychlé oživení.

Pandemie pokračuje, ve Spojených státech dokonce roste rekordním tempem a je na hranicích kontroly jako důsledek předčasných pokusů o přechod k normálnímu životu. Krizí je ke všemu víc. Připletla se do nich také Trumpova obchodní válka s Čínou a v Evropě ještě Brexit. A pak je tu nástup převratných technologických změn, které mohou lidi připravovat o práci stejným tempem jako virus, když jejich místa obsadí roboti s umělou inteligencí.

Pro nás je obzvlášť důležité, že roletu stahuje výroba spalovacích motorů. Zítra možná ještě neskončí, ale co bude pozítří? Zatímco se v Bruselu nocovalo, v Německu vypukl start elektromobility, když byl v pondělí konečně uveden na trh stěžejní Volkswagen na baterky. Model ID.3 je zatím nabízen za cenu lepší oktávie, ale má ambici strhnout masy podobně jako legendární brouk. Dvě pětiny ceny tvoří baterky a srovnatelnou porci nákladů činí software. Ceny obojího budou klesat, ale přesto je jasné, že na ocelárny, výrobce součástí a montéry toho zbyde o hodně méně.

Hybridní oktávka je už také konečně na trhu, ale zatím jde o krok do prázdna. Změna střev auta se musí promítnout do celé infrastruktury s nabíječkami, servisem, všudypřítomným datovým spojením a řízením provozu. Přitom nejde o kapric šílených vynálezců, nenažraných kapitalistů a samolibých bruselských byrokratů, ale spíše o zpozdilou reakci na další krizi, která je drsnější a vytrvalejší než nějaký virus. Rozvrátili jsme si klima. To je něco jiného než počasí. Mokré české léto dalo zapomenout na léta úporného sucha, ale zatímco u nás na jaře pršelo, v západní Evropě vládla vedra a třicítky se objevily dokonce na severu Sibiře a bezmála i v Norsku na polárním kruhu. Klimatická krize je skutečné nebezpečí, jehož dopad je možné nezodpovědně zlehčovat jen doté doby, dokud plně neudeří.

Elektrická auta klimatickou krizi zmírní, až budou napájena z obnovitelných zdrojů. Vyjdou zároveň vstříc další civilizační změně, demokratizaci ekonomiky, prolínání výroby a spotřeby, lokalizaci a sdílení. Může se tomu Česko vyhnout jen tím, že tvrdí, že to není (aspoň v dohledné době), a že momentálně máme jiné starosti? Například s prodloužením života naší osvědčené montovny a s výstavbou jaderných elektráren?