Ve Spojených státech vstoupila do finále fosilní bitva o svobodu a práci, přesněji o svobodu vykopat ze země, co tam najdu, a zaměstnat tím spoustu, miliony lidí. Takhle se to jeví očima politického marketingu Bílého domu hledajícího protiváhu k paranoidnímu vyšetřování ruské hrozby. Musí vybřednout z defenzívy, a tak usilovně hledá domácí pozitivní témata, ve kterých chlapácký prezident rázně odsekává chapadla zahraničního vydírání a přináší práci.

Prezident Donald Trump tím hrozil už ve volební kampani, ale pak se zdálo, že mu to půjde rozmluvit. Jenže situace se vyhrotila a bez šrapnelů se neprobije. A jeden takový parádní šrpanel, který se zdá být technicky snadný a nezapadne, vidí ve vypovězení účasti Spojených států v Pařížských klimatických dohodách. Reakce je předvídatelná. Fosilní obory, kterým není pomoci, mají radost, a obory tvořící ekonomiku budoucnosti, se opevňují. Proti vzdušným zámkům záchrany jedněch míst stojí hrozba, že jiná a početnější místa se zničí.

Rozčílení státníci plní noviny, ale jejich argumentům americká veřejnost nepřikládá velkou váhu. Popírání klimatických změn tam patří k úředně povoleným nesmyslům, podobně jako je v osnovách řady škol prosazena kreacionistická teorie popírající evoluci. Zejména republikáni krmili budky svých voličů úvahami, že jde o podvod, a spiknutí vědců, kteří jsou za strašení lidí dobře placeni. Občas jim tam přijížděli i zahraniční mudrci, kteří je v tom podporovali. Když tam zajel školit republikánské ideology český prezident Václav Klaus, přilákalo to pozornost dokonce Naomi Kleinové a věnovala tomu obsáhlou zděšenou analýzu v časopise Nation.

Trumpova zoufalá snaha zavést do oběhu jiná témata, než je mlácení do bubnů ruského vlivu, ve kterém se snoubí politika s psychiatrií, tak vynesla klimatický taneček s omezeným dopadem. Americký preztident je možná nejmocnějším mužem planety, ale to neplatí doma. Jeho kompetence jsou omezeny. Může rozhodovat o věcech, které se týkají jen federace, jen vlády a jejích opatření, a jen taskových kontrolních nebo podpůrných činností, které jsou v kompetenci Washingtonu. Nemůže ovlivnit názory a rozhodnutí na úrovni jednotlivých států a bude marně šermovat proti ruce trhu, která začíná být viditelně jinde.

Byla to břidlicová revoluce, co způsobilo, že uhlí v USA už nejde. Žádná klimatická dohoda nezmění fakt, že plyn je levnější. Ale ani ropa a plyn nepřežívají snadno, protože ceny nereagují na pokusy o oživení a vrátily se na úroveň 50 dolarů za barel ropy (plyn to úplně nekopíruje, ale vývoj je podobný), kde byly před rokem. Rozhodnutí OPEC a Ruska o omezení těžby nestačí, neboť spotřeba nadále zaostává a zásobníky přetékají. Spotřebu totiž snižují úspory a elektřina z obnovitelných zdrojů.