Dlouho už jsem se tak nepobavil jako nad akademickou lingvistickou prací Petra Steinera, emeritního profesora lingvistiky a slavisty na Pensylvánské univerzitě, byť to byl spíše příslovečný „smích přes slzy“. Přináší potěšení z vtipných obratů zakletých do formalistické a strukturalistické analýzy poměrně známých textů. Na druhou stranu, veselost není úplně namístě. Podstatou humoru je pocit čtenářovy nebo divákovy převahy nad nebožáky vláčenými zachyceným dějem, smějeme se, jak jsou ti klauni krásně blbí. Zvedá to náladu i sebevědomí, že my přece máme na to, abychom životní strázně překonávali s lehkostí. Jenže tady čteme, jak jsme naletěli.

Knížka není obsahově nová, dvě nabízené studie už někde zazněly a vyšly anglicky v nějakém akademickém ústraní nebo česky jen zkrácené. Teď jsou pohromadě, protože na sebe odkazují, a jsou zpřístupněny novým skvělým překladem Martina Machovce a doplněným poznámkovým aparátem. Hlavně však jsou vysoce aktuální. Zastihují nás ve chvíli, kdy promýšlíme, zda se současná historická etapa nechýlí ke svému konci. Její hliněné nohy se drobí. Kde se stala chyba?

Titul knížky naznačuje, kam se výklad řítí – Václav Havel: Od existenciální revoluce k invazi do Iráku. Ohromeně sledujeme příbuznost dvou zvacích dopisů. Ten první je spojen se jménem Vasila Biĺaka a tanky „bratrské pomoci“ ze srpna 1968. Sovětský vpád měla legitimovat svým zvacím dopisem pětka prominentních komunistů a jak se dočítáme na straně 115 „/p/odle apokryfního příběhu jeden ze členů této konspirační pětky, první tajemník ÚV KSS Vasil Biľak, podstrčil toto tajné memorandum svému ukrajinskému protějšku Petru Šelestovi na pánském záchodku 3. srpna 1968 – při posledních předinvazních jednáních v Bratislavě.“