Je okurková sezóna, a tak kraviny už nenajdeme jen v televizi, ale i v novinách. Proto si večer místo zpráv beru baterku a chodím sbírat slimáky kolem záhonu. Žádné jedy, moje okurky jsou bio! Bohužel česká spotřeba biopotravin (a nehne s tím ani mých šest dosud sklizených okurkových plodů) tvoří jen 0,81 celkové české spotřeby potravin a nápojů, jak zjistil Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Proto se nás zatím silně týkají i znepokojivé zprávy o vedlejších účincích zemědělské chemie.

Znepokojivé zprávy? Nepřehánějme to. Všechna nizozemská vajíčka nejsou jedovatá, jen asi každé páté, sdělují uklidňující zprávy o důsledcích průniku insekticidu fipronil do krmiv drůbeže. Vajíčka se tam stáhnou z trhu – podobně jako v Belgii a Německu - a bude to zase v pořádku. I s tím stahováním z trhu se to možná přehání. Pro dospělé osoby nejsou tato vajíčka nebezpečná, jen pro děti. Ale z dětí přece taky vyrostou dospělí, tak o co jde?

Včely jsou na tom hůř. V jižní Francii zaznamenali už roku 2003 masivní úhyn včel, když se prášilo při neopatrné manipulaci s osivy namořenými fipronilem. Volá to po vtípku, že z našich spoluobčanů tak mohou být částečně ohroženi jen ti, kdo jsou napůl vůl a napůl včela – blbý, ale pilný.

Leč přistupme k tomu komplexně. Ano, je tu problém, že intenzívní zemědělství, bez kterého lidstvo umře hladem, je postaveno na opatrném používání masívních množství jedů, jejichž náhodná mírná požití přežijeme. Aktuální je fipronil, ale rozšířenější je glyfosát, který je hlavní složkou herbicidu Roundup. Tato chemizace přírody pod vědeckým dohledem činí část světové populace bohatě najedenou, leč s chatrným zdravím.

Další část najedená není, protože heslo „nakrmíme planetu“, kterým se ta chemie obvykle zdůvodňuje, neznamená, že zemědělskou produkci slepě ženeme za častějším výskytem sytosti. Smyslem každé výroby přece nejsou najedení, ale tržby. Čím víc potravin se vyrobí, tím víc se jich pak vyhodí. Podle odhadů denně přichází nazmar asi 40 procent vyrobeného jídla.