(Pokračování výkladu z bratislavské konference – první část je ZDE.)

Lidstvo už ví zblízka, co děje na Plutu a na kometě nebo, že na Marsu vyvěrá na povrch podzemní zásoba solanky, ale základní děje na Zemi nadále nechápe. Třeba s přivoláním pravidelných dešťů, které jsou zárukou mírného klimatu, si stále neví rady.

Ve skutečnosti to tak složité není, stačí jen trochu pečovat o krajinu, aby mohla zadržovat vodu a zbavovala se jen přebytků. Cesta v protisměru je však pohodlnější a hlavně výnosnější. Nikdo si nechce rozházet velkozemědělce, developery nebo betonáře, které by to mohlo trochu přibrzdit.

O klimatu se zatím mluví jen v souvislosti se skleníkovými plyny. Tato hrozba je přijímána vnímavěji, protože už uvedla do pohybu velké peníze na technologické přezbrojení průmyslu. S limity uhlíku se obchoduje, ale vodní pára, které je v atmosféře řádově víc, je ignorována.

Obojí může rozvrátit naši civilizaci, jak uhlík v atmosféře, tak únik vody z pevniny. Budou mít společné efekty - pekelná vedra, nevídané bouře, vlny ničící pobřežní města a násobně větší množství klimatických uprchlíků.