Neštěstím malajsijského civilního boeingu bylo to, že vlétlo nad území, o které se na Ukrajině bojuje. Moc novinářů tam není, tak ani nevíme, kdo bojuje s kým a proti komu. Propagandistické pohádky staví proti sobě vládní síly a separatistické povstalce, ale vládní strana zahrnuje i jednotky, které tak úplně na povel nejsou, a v obklíčených východoukrajinských městech jsou vedle různě organizovaných bojových skupin i místní obyvatelé, na které to také lítá.

Je to názorný obrázek toho, proč jsou organizovány státy – aby se konflikty utlumily v symbolických bitkách hesel a nějakého toho, třeba i zmanipulovaného, hlasování. To, že stát selhal, se pozná podle toho, že střílí všichni po všech, jak se právě děje. Pak jej musí nahradit síla mezinárodního společenství.

Jde samozřejmě to, jakého společenství. Neštěstím bojujícího území je rovněž fakt, je už prodané. Smlouva předchozí ukrajinské vlády s nadnárodními těžařskými společnostmi, obsahuje závazek ukrajinských úřadů, že uvolní všechny potřebné pozemky pro průzkum a těžbu břidlicového plynu bez ohledu na aktuální vlastnické vztahy. Použil by se institut vyvlastnění (za nějakou tu náhradu), jaký znají i jinde. Také připravovaný český návrh zákona o liniových stavbách počítá s vyvlastňováním „ve veřejném zájmu“.

Kde by se v ukrajinském případě hledal veřejný zájem v komerční hospodářské činnosti soukromých subjektů? Nejspíš by se použila energetická bezpečnost či něco podobně abstraktního. Silou státní moci by se prosadil zájem těch, kdo se pak vrátí k úvahám o potřebě co nejmenšího státu, aby se nestavěl do cesty velkým korporacím.