Pokud byly před jednáním sněmovny hádky o to, kdo že vlastně vládní stranou a kdo opozicí, po první části jednání o státním rozpočtu na rok 2018 je to ještě složitější. Pouhých devět poslanců z nezdolné třináctičlenné Kalouskovy družiny hlasovalo pro vrácení státního rozpočtu k přepracování, aby se tam někde škrtlo dvacet miliard korun. Tři další poslanci raději před hlasováním zdrhli a kníže se nepřihlásil.

Drtivá většina poslanců napříč sněmovnou schválila základní výdajový rámec ve výši 1,4 biliony korun, do kterého se má vejít i zvyšování důchodů a platů ve zdravotnictví a školství. Najdeme tam však také brutální nárůst výdajů na obranu vlasti na bojištích tisíce kilometrů od Prahy, kde jsme to předtím pohádali rozdmychat. Tam bych škrtal, kdyby se skutečně měla zmenšovat plánovaná rozpočtová díra 50 miliard korun.

Těžko ovšem mohli proti návrhu hlasovat ti, kdo jej připravovali, tedy končící koaliční partneři odstupující vlády. Nyní naznačují, že společných 103 hlasů by mohlo vydržet déle a lze jednat o obnově koalice. Podmínka, aby vládu nevedl trestně stíhaný premiér, je jen praktická, nikoliv ideologická. Vyžaduje technické řešení, nikoliv revoluci. Když si uvědomíme, v jakém rozvratu jsou i socialisté a lidovci, čekáme zřejmě jen na to, až se trochu usadí prach, mrtvoly se zakopou někde u lesa a druhá vláda už bude mírně většinová. To by obnovilo příležitost dále využívat probíhající hospodářské konjunktury.

Zaskakující ministr financí Ivan Pilný, který to za pár dní v politice zabalí, předvedl profesionální výkon a navázal na Andreje Babiše očekáváním, že rozpočet bude plnit jak relativně vysoká hospodářský růst, tak zlepšený výběr daní. Očekávané daňové příjmy jsou o 57,3 miliard korun vyšší než letos. Je to hodně, nebo málo? Zkusme se řídit letošní zkušeností, kdy do konce listopadu daňové příjmy vzrostly meziročně o více než 7 procent, zatímco hospodářský růst byl zhruba pětiprocentní.

Hospodářský růst je obvykle vykazován reálně, to znamená po odečtu inflace, zatímco daně jsou vybírány z nominálu, tedy z toho, kolik firmy skutečně vydělají a lidé utratí. Proto i v příštím roce musíme k predikci hospodářského růstu ve výši 3,3 procenta HDP přičíst i očekávanou inflaci 2,4 procenta. Přiblížíme se tak k šesti procentům nominálního růstu, a ponecháme stranou, že v HDP se inflace počítá trochu jinak. I tak naše počty „přes palec“ ukazují, že očekávaný růst daňových příjmů o 8,5 procenta je ambiociózní, ale dosažitelný.