Ministerstvo průmyslu předkládá zásadní novelu zákona o podporovaných zdrojích energie. Je to traumatické téma, protože před léty z původního zákona z roku 2005 vznikl péči poslanců napříč spektrem gigantický tunel, kterým se z veřejných zdrojů vyvede přes bilion korun. Kvalitní německý vzor byl zmrzačen dvěma českými aktivními zásahy a jednou aktivní nečinností. Napřed tam byl vložen limit, že výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů se nesmí měnit o víc než pět procent ročně, a pak Energetický regulační úřad z vlastního rozhodnutí zdvojnásobil výkupní ceny, protáhl termín jejich vyplácení a přidal další jemnůstky pro cenový nárůst, jako je pravidelná inflační přirážka i pro léta, kdy žádná inflace není a ceny zařízení, zejména solárních panelů, naopak prudce klesaly.

České ceny se tak staly světovým unikátem, který zkrátil návratnost investice z předpokládaných 15 let na faktické čtyři roky. Okamžitě jsme se stali vděčným přístavem pro mezinárodní spekulativní kapitál, který teď musíme čtvrt století bohatě živit. Dorazila to nečinnost vlád, které se mezitím prostřídaly, a zejména hospodářského výboru ve sněmovně, který neprosadil nějakou hasičskou změnu zákona, aby zastavil toto rabování republiky. Část těchto nákladů platí spotřebitelé elektřiny a část tvoří subvence ze státního rozpočtu, dohromady – jak už jsme uvedli – za více než bilion korun. Zásah přišel až v době, kdy už byl tento penězovod pro solární barony, nepochybně s účastí mnoha zákonodárců, pohodlně zajištěn. A nakonec byla podpora obnovitelných zdrojů úplně zastavena, aby se s vaničkou nezapomnělo vylít i dítě.

Tomuto staršímu dílu politiků a státu nelze nic vytknout, pokud je vztahujeme k cíli, který sledovalo, a sice aby obnovitelné zdroje veřejnosti navždy zhnusilo. To bylo nutné, protože slunečníky a větrníky byly vnímány jako smrtelná hrozba těmi, kdo byli natěšeni na výstavbu nových jaderných elektráren. Pokles cen elektřiny z obnovitelných zdrojů zbavuje jaderky konkurenceschopnosti a k tomu jim panely na střeše užírají z poptávky po elektřině.

U nás se konkurenci obnovitelných zdrojů různí velikáni rádi vysmívají, ale tato hrozba je reálná. Příklad jihoněmeckého městečka, které jaderníky porazilo, zazněl v říjnu v Praze na mezinárodní konferenci Alternativy Zdola a Nadace Rosy Luxemburgové s podporou frakce GUE/NGL Evropského parlamentu. V debatě na téma Lokální a družstevní způsoby hospodaření jako progresívní vize zazněl také příspěvek zástupkyně energetického družstva v Schönau, které je bohatě soběstačné s vlastními obnovitelnými zdroji a prodává elektřinu i dalším zájemcům v Německu.

Začalo to z leknutí. Obyvatele Schönau polekal radioaktivní mrak, který se nad nimi vznášel po havárii ukrajinské jaderné elektrárny v Černobylu. Rozhodli se odmítat elektřinu z jaderek, ale to jim distributor nechtěl umožnit. Nakonec si tedy museli onu lokální distribuční síť koupit. Museli vyhrát dvě referenda, posbírat peníze a vytvořit vlastní alternativu. Dnes slouží jako příklad, od kterého kdekdo opisuje.