Trik s obry zabírá. Nesoustřeďujme se na největší internetové společnosti, které bychom rádi zkásli digitální daní, ale zaměřme se na největší společnosti obecně. Tam je najdeme také, ale vyhneme se výtce, že je to oborově specifické,  a navíc jenom protiamerické. Jenže čím je to s globální daní jasnější, tím je to zamotanější.

Už před sobotní schůzkou ministrů financí významných globálních hráčů G7 v Londýně bylo zřejmé, že existuje zájem na ukončení třiceti let „závodů ke dnu“. V těch se soutěžilo o co nejnevýhodnější podmínky pro stát a obyvatelstvo, aby se přelétavé nadnárodní firmy někde uráčily přistát a začaly drancovat zemi, zatímco vlády argumentují zaměstnaností. Teď jsou však vlády natolik zadlužené, že  musí přestat tolerovat faktické nekonečné daňové prázdniny pro společnosti s největšími zisky. Proto se nakonec vynořila shoda, že propříště musí být stanovena jednotná globální daňová hladina, pod kterou se už nikdo nesmí podhazovat. To se prostě vybere, a to tam, kde zisk vzniká.

Teď to probírají ministři financí, za týden to dostanou prezidenti a premiéři G7, na to naváže širší G20, kde jsou i velké rozvojovky, přenese se to do OECD, a pak už to může do parlamentů, aby se to dalo jako zákon takříkajíc do kamene tesat. Samozřejmou podmínkou je, že to projde i v té Americe, která s tím přišla. Jenže ta najednou neví. Američané se ocitli na rozcestí, kde přestalo být jisté, co chtít, jak k tomu dospět a jestli je to v patově rozděleném Kongresu vůbec možné. V pátek se totiž rozpadl pokus prezidenta Joe Bidena postupovat na dvoustranické bázi, tedy hledat shodu s opozicí.

Daně tu byly jen doplňkem snahy o prosazení dalšího balíku protikrizových a sociálních opatření, tentokrát v podobě infrastrukturního programu. Jenže hlavní vyjednavačka Republikánů, senátorka Shelley Capitová, Bidenovi fakticky nabídla, že mu to celé zruší. Když Biden začal s programem za 2,25 bilionu dolarů, Republikáni byli ochotni přistoupit jen na 257 miliard. Biden zkusil ustoupit na jeden bilion, ale Republikáni přihodili jen padesát miliard. Tím to v pátek pro Bidena ztratilo smysl, protože republikánské návrhy „se míjely s cíli zvýšení hospodářského růstu, řešení klimatické krize a tvorby pracovních míst“.

Předtím to chtěl Biden Republikánům usnadnit ústupky na daňové frontě. Reagoval na odpor vůči zvýšení korporátní daně na 28 procent doma a 21 procent pro zisky z podnikání v zahraničí. Znamenalo by to zrušení razantního snížení daní, které prosadil prezident Donald Trump,  a souběžný návrh minimální globální daně měl vytvořit plot, přes který nemá smysl lézt. Tak vysoká domácí sazba však na shodu obou politických stran nevypadala, a tak Biden zkusil ustoupit na 21 procent pro všechny. Nakonec se zdálo, že by mohl uspět jen krok vedoucí i v USA k sazbě 15 procent, ale to už by prezidenta nepodpořili Demokraté.