Podle optimističtějších zahraničních analytiků by však cílem mohl být mnohem bezpečnější svět, dojednaný i s čínskou účastí snad v září v Pekingu… Přestože se evropští státníci mobilizují, jak se dostat do Trumpovy hlavy a ovlivnit jednání s Putinem, aby nevyznělo jako totální prohra jejich zástupné války na Ukrajině, jsou trochu mimo mísu.

Tato prohra je fakt, jde jen o to, jak ji prodat. Mohou to jen trochu oddálit, zkusit to vstřebávat postupně, po kouscích, což bude zřejmě jen jedno z okrajových témat aljašského summitu, čteme na Dr. John ‘s Blog (na platformě Substack), kde jsou obyčejně soustřeďovány příspěvky alternativní scény. Za hlavní téma summitu Dr. John považuje vzájemnou bezpečnost obou velmocí. (ZDE)

Dokládá to názorem vlivného experta alternativní scény Gilberta Doctorowa, který předpokládá, že větší pozornost bude soustřeďovat na tradiční agendu, která vždycky v americko-ruských vztazích dominovala – kontrolu jaderných zbraní. Nabízím mírně editovaný přepis částí rozhovoru s Doctorowem z 8. srpna:

- Co je ta velká otázka, která přesvědčila Putina a jeho blízké poradce, že by se měli s Trumpem setkat právě teď? S čím mohl Witkoff přijít?

Myslím, že musel řešit základní otázky. Aby celá tato věc byla přijatelná pro všechny strany, tedy pro Ukrajince stejně jako pro Evropany, Witkoff mohl mluvit o postupném uplatňování řešení, které je v podstatě ruským řešením. To by se však mělo prezentovat tak, aby nevypadalo jako to, čím ve skutečnosti je, tedy praktická kapitulace.

Praktická kapitulace je pro NATO nepřijatelná, stejně jako pro Spojené státy. Prezident Trump bude odsuzován, pokud neudělá nic, čím by dohodu zmírnil. Pokud nebude vnímán jako ten, kdo to má pod kontrolou.

Proto všechny zprávy, které v těchto týdnech vidíme, mají jednoho hlavního aktéra, a tím je Donald Trump. Vytváří to dojem, že má vše pod kontrolou, i když tomu tak rozhodně není. A rozhodně nemá pod kontrolou, jak tato válka skončí.

Ale musí to tak vypadat. A tak se rozhodl, že se setká s Vladimírem Putinem. A prezident Putin na to reagoval. Pokud byste však dnes ráno poslouchali BBC, dozvěděli byste se, že to byl Putin, kdo usiloval o setkání s Trumpem, aby si obnovil prestiž mezinárodního hráče. Takhle to tam obracejí naruby.

Ale abych se vrátil k odpovědi na vaši otázku:

Američané pravděpodobně navrhli rozfázování výsledku války, dohodla by se fáze jedna, fáze dvě, fáze tři, což umožňuje usednout k jednacímu stolu. Konečný výsledek bude blízký požadavkům Rusů, které nejsou maximalistické. Ambice Ruska se ani o píď nezměnily od února 2022, kdy je Putin přednesl poprvé. Když je v červnu 2024 zopakoval, to vyjádřil to jen jasněji a srozumitelněji. Ale v podstatě to bylo totéž. Je tam denacifikace, tedy změna režimu, dále demilitarizace, tedy odchod ukrajinské armády, která se stejně rozplývá před našima očima. Těchto cílů se tedy daří dosahovat a nyní je chtějí zakotvit, ale nemohou to udělat v jednom kole. To by bylo pro Západ příliš strašné.

Myslím si tedy, že je třeba diskutovat o tom, jak to postupně zavádět tak, aby prezident Trump měl alespoň nějakou únikovou cestu, která ho nepřipraví o respekt a uchlácholí Evropany. Budou se muset přizpůsobit tomu, na čem se Američané a Rusové dohodnou, protože nebudou mít žádné zbraně, které by dodali Ukrajině, a Ukrajina jde jasně pod vodu...

Jsou tu také Trumpovy naděje, že se mu podaří „oddělit Rusy od Číňanů, abychom mohli pokračovat v boji proti Číně“. To však neobstojí. Nelze si představit, že by Rusko zradilo Čínu. Je nemyslitelné, že by Putin dal volný přístup k ruským vzácným kovům, aby uškodil Číně. To nepřichází v úvahu.

Není mi tedy jasné, čeho chce prezident Trump dosáhnout, když vezmeme v úvahu, že Rusko a Čína jsou neoddělitelné. A nejsem si jistý, zda si to Trump a jeho poradci uvědomují.

Je tu také otázka načasování. V Pekingu budou 3. září konat oslavy 80. výročí konci druhé světové války v Tichomoří, na které si Trump pravděpodobně velice přeje být pozván. To je možné. Naznačuje to tak další možnost setkání typu Jalta, o kterém jsme si všichni mysleli, že se mohlo uskutečnit, když Moskva slavila 80. výročí konce války v Evropě, ale nedošlo k němu. Možná se to stane nyní v Pacifiku, v Pekingu.

Nevidím řešení příměří bez zapojení Evropanů, ale samozřejmě ne na prvním setkání. Stejně jako nemá smysl, aby tam byl Zelenskyj, když jediná věc, která mohla Rusy motivovat k souhlasu se setkáním s Trumpem, nemá nic společného s ukrajinským konfliktem. Má co do činění s revizí bezpečnostní architektury Evropy, pro kterou Zelenskyj nemá místo u stolu. ... - -

S čím tedy mohl přijít Witkoff, aby to bylo konstruktivní a mohlo to ospravedlnit toto setkání?

Podívejme se na to v historickém kontextu. Co vždy jako první téma diskuse navrhovali Američané a Rusové, kteří se neměli rádi, ale nutně se navzájem nerespektovali? Kontrolu zbraní.

Kontrola zbraní, to je nejneutrálnější téma, o kterém by mohli příští týden diskutovat a které by nastavilo tón pro řešení všech ostatních otázek a sklidilo potlesk v Evropě a Spojených státech.

Kdyby diskutovali o obnovení dohody o raketách středního a krátkého doletu v nové podobě a o zabránění nebo odstranění předem rozmístěných ruských raket a plánech na rozmístění amerických raket v Německu v příštím roce, všichni by to uvítali. A z této dobré atmosféry by mohli přejít k opravdu těžkým a nepříjemným diskusím o ukončení války na Ukrajině.

Pokud se zbavíme obav, že rakety mohou přiletět na evropské území během nejbližších pěti minut, život se stane mnohem jednodušším. Bude se nám mnohem lépe dýchat a napětí kolem evropské bezpečnosti se značně zmírní. O tom by se mohlo jednat, ale je to jen domněnka, nic víc než domněnka. (více ZDE)

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele

Psali jsme:

Zbyněk Fiala: Prohraná válka

Zbyněk Fiala: Za co, proboha?

Zbyněk Fiala: Trumpova cla a eroze dolaru

Zbyněk Fiala: Do čeho šlápla ruská stopa