České ignorování družstevnictví je součástí našeho pobytu v ideologickém skanzenu z počátku 19. století, kam nás nahnali nevzdělaní idioti. Nějaká čísla o družstvech sice ve statistikách najdeme, třeba že v ekonomice působí 200 těch výrobních, což jsou spíše střední podniky českého měřítka, z toho pětina družstva invalidů. Jenže za Rakouska a za první republičky jsme byli družstevní velmocí. Dokonce i elektrifikace u nás proběhla na družstevním principu a stala se vzorem, podle kterého pak postupovaly americké farmářské státy.

Tohle si však připomene jen pár nadšenců, jejichž vrcholným úspěchem je nějaká ta konference, jako byla ta senátní, která se konala v půli května pod hrdým názvem Role družstevního podnikání v budoucím vývoji ČR. Hlavní proud českého myšlení však raději couvá k období temna a ignoruje fakt, že role družstevnictví při otvírání českých perspektiv tu už byla. Třeba vzestup, který u nás následoval po evropské revoluční vlně 1848, je neoddělitelně spjat s rozvojem vzájemnosti a nakonec i družstevnictví. To proměnilo někdejší nevolnické vesnice v silné a spolupracující obce, které dokázaly žít vedle industrializovaných měst.

Česká družstva proto patří k národnímu pokladu. Nejen vybudování Národního divadla, ale také sdružování sil ve výrobě, v obchodní a nákupní infrastruktuře, stejně tak národní finance soustřeďující pramínky národních úspor v síti kampeliček a záložen, to všechno pomohlo posílit národní sebevědomí natolik, že vznik vlastního státu byl nakonec samozřejmostí.

Znalci vědí, že družstevnictví je tradiční sociálně-demokratické téma, úzce spjaté se vznikem a historií strany. Může to být silná politická karta ČSSD i v současnosti, kdyby se na ni soustředila místo fňukání, že jí Babiš všechny nápady přebere. V kontrastu k Babišově podpoře velkých firem (zejména těch jeho) může být voličsky perspektivnější, když do své rozvojové strategie začlení zásadní, promyšlenou a ucelenou podporu malého a středního družstevního sektoru jako obnovu příležitostí mimo velká průmyslová centra. Neznamená to, že ČSSD opustí své městské voliče, ale že se pokusí podívat i jinam.

Pro expertízu netřeba chodit příliš daleko. Na konferenci měla velký úspěch docentka Ilona Švihlíková s výkladem o možné změně modelu české ekonomiky díky družstevnímu podnikání. Ten dnešní model je jak známo dosti koloniální, s podřízenou subdodavatelskou rolí v režii zahraničních vlastníků. Navíc převládá monokultura automobilového průmyslu s nejistou budoucností.