Muellerova zpráva tvrdí, že ruská vláda se vměšovala roku 2016 do prezidentských voleb rozsáhle a systematicky. Proto je taky tato zpráva plná ruských jmen. Jedno z nich – Konstantin Kilimnik – je obzvlášť důležité. Mluví se o něm hned v úvodu zprávy na straně 6. 

Kilimnik býval dlouholetým obchodním společníkem Paula Manaforta, když se Manafort živil jako lobbbyista pro ukrajinského prezidenta Janukoviče. Když se pak Manafort stal šéfem Trumpovy volební kampaně, neměl problém Kilimnika přijmout. Jenže to udělal chybu (a už taky sedí). Kdyby věděl, co Mueller tvrdí dnes, dozvěděl by se, že FBI podezírá Kilimnika z vazeb na ruskou zpravodajskou službu. A co asi chtěla ruská zpravodajská služba udělat, když se napíchla na šéfa kampaně pro volby prezidenta USA?

Tak se to v té Muellerově zprávě píše. Na zmíněném setkání s Manafortem se Kilimnik taky nabízel, že zprostředkuje mírový plán pro Ukrajinu. Mírový plán? Máme je! Podle Muellerových vyšetřovatelů šlo o vytvoření „zadních vrátek“ pro zachování vlivu Ruska na část západní Ukrajiny. Nic z toho nakonec nebylo, protože oba napadlo, že bez výslovného souhlasu Trumpa není o čem mluvit. Věc tím skončila. Nicméně jednání bylo, to popřít nelze.

Potom spolu probírali volební situaci na zemědělském Severozápadě, a to bylo ještě horší. Manafort dal starému kamarádovi Kilimnikovi k dispozici interní data Republikánské strany z volebních průzkumů. Velezrada jako vyšitá. Protože komu Manafort ve skutečnosti nabídl tajnou analýzu rozložení politických sil v nekonečných lánech kukuřice, ideálního odraziště pro vměšování do voleb amerického prezidenta? Kam asi mohly ty dokumenty zamířit? Dovede si někdo představit, že taková zpravodajská perla skončí někde jinde než na Putinově stole?

Já si to představit nedovedu, ale zvláštní vyšetřovatel ministerstva spravedlnosti Robert Mueller možná ano. Investigativní novinář John Solomon, který občas přispívá do amerického politického žurnálu The Hill (odvozeno od Capitol Hill, vršek se sídlem amerického kongresu), totiž tvrdí, že existují stovky vládních dokumentů, které měl Mueller k dispozici, ve kterých se Kilimnik popisuje jako „citlivý“ zpravodajský zdroj. Byl využíván ministerstvem zahraničních věcí USA k získávání informací z Ruska a Ukrajiny.