Zrovna v týdnu, kdy jsou všichni na dovolené, to všechno začalo – podobně jako roku 2008. Finančníci bezradně hledí na monitory a sčítají ztráty. Ropa, akcie, asijské měny, všechno letí. Už i Brent míří k hranici 40 dolarů za barel po pondělním propadu skoro o 4 procenta – a o 58 procent za rok. Ceny komodit klesly na úroveň roku 1999, tedy dokonce před další krizi, která předcházela roku 2008.

Sešup už trvá několik dní a časově souvisí s devalvací čínského yüanu z 11. srpna, kterému předcházel propad akcií na čínských trzích. Čínská vláda nabízí vysvětlení, že akcie srazily machinace zahraničního spekulativního kapitálu, a pokud jde o devalvaci, je to dílo trhu, který dostal k dispozici větší kurzové pásmo, jak to vytrvale požadoval Mezinárodní měnový fond.

Proti spekulantům čínská vláda zasáhla omezením investic a intervenčními zásahy, ale bezvýsledně, propad pokračuje. V pondělí burza v Šanghaji spadla o dalších 9 procent.

Americký ekonom Paul Krugman je přesvědčen, že ve skutečnosti je čínská vláda bezradná. Po letech prudkého hospodářského růstu, za kterým stál příliv levných pracovních sil z čínského venkova do měst, byla přesvědčena, že je všemocná. Jenže tento příliv se už vyčerpal a bude třeba přetočit kormidlo více ve prospěch domácího obyvatelstva. Co bude mezitím? Stagnace? Recese? Nepokoje? Z pohledu shora změna není nic lákavého.

Sledujeme proto spíš údržbářské kroky

Mluví se o pokusu zachránit klesající čínský export, který byl v červenci o 8,3 procenta níže než před rokem. Předpovědi světových investičních bank odhadují, že letos yüan skončí o 6,5 procenta níže než na začátku roku a může to pokračovat i v příštím roce. Podle stejných analýz by mohly další asijské měny reagovat dvakrát vyšším tempem.