Čeká nás druhá vlna covidu-19? Těžko říct. Představa o podzimním návratu koronaviru vycházela ze zkušenosti se sezónními virózami, které bývají na čas přirozeně potlačeny letním sluncem. Jenže v Americe jsme právě svědky rekordního šíření covidu-19 v jižních státech „slunečního pásu“, zejména v Texasu a na Floridě. S tím sluncem to tedy nevyhrajeme.

Zprávy z Houstonu nebo Dallasu však zároveň obsahují jistou změnu proti tomu, co se předtím dělo v New York City – nakažené osoby jsou mladší a počet mrtvých výrazně nižší. Vedle toho ovšem zaznívají i názory, že ti mladší jen dříve využili uvolnění hygienických předpisů a vyrazili do diskoték a barů. Proto to chytli jako první, a až se od nich doma nakazí ti starší, bude to jako dřív.

Jiná zneklidňující zpráva je založená nad dopisu více než dvou set vědců z celého světa, že SARS-CoV-2 „se šíří vzduchem“, čili vydrží ve vzduchu déle a může být roznášen třeba ventilací. Tedy, vzduchem se roznáší tak jako tak, pokud někdo v blízkosti prská a nemá roušku. Větší částečky pak spadnou na zem nebo na stůl, proto se všude neustále vytírá a dezinfikuje. Ale menší částečky se vznášejí, a tam už nám moc nepomůže ohánět se dezinfekčním mopem.

Vedle toho vědci stále častěji straší superpřenašeči, kteří prskají mnohem nakažlivěji a kudy jdou, tudy kosí. Lidé také mohou být nakaženi zcela bez příznaků nebo se zanedbatelným průběhem. Ale pak můžou být překvapeni nečekanými zdravotními důsledky covidu, když se ukáže třeba poškození mozku. Dvě stovky týmů pracují na vakcíně, ale není jasné, jestli nás trvale ochrání. Spíš ne. Vlastně o tom viru pořád hrozně málo víme.

Vědecké spory můžeme samozřejmě přenechat vědcům, ale přesto toho na nás laiky hodně zbyde. Zbyde na nás nejistota, jak se prakticky zachovat v prostředí, které může být dlouhodobě nebo trvale nebezpečné. Asi chodit s rouškou v kapse. Asi být opatrnější v klimatizovaných prostorách. Asi omezit hromadnou dopravu.