Pozornost věnovaná stu let Československa je až otravná, protože se soustřeďuje na zahlcení bezvýznamnými detaily. Větší část svého života jsem prožil v době, kdy se o první republice nesmělo moc mluvit. To se změnilo, teď je to povinné téma pro chvíle žvanivosti. Ale zásadní otázky stojí nadále nepovšimnuty. V čem byla velikost tehdejších budovatelů? V čem byla síla tehdejší společnosti? A co dokázali ti, kdo přišli po nich? Opravdu nemáme jinou možnost než kopat do svých předků?

„V roce 1989 nám to tak asi nepřišlo, ale škody způsobené „reálným socialismem“ byly mnohem hlubší a trvalejší, než se tehdy zdálo. I kdyby se tehdejší průmysl podařilo privatizovat jen těm nejlepším vlastníkům a kdyby nenastaly žádné privatizační omyly, stále by to mnoho nezměnilo oproti skutečnému stavu věcí. Socialismus zanechal ekonomiku ve stavu hluboké podinvestovanosti a zaostalosti,“ tvrdí ekonom Pavel Kohout v rozhovoru na Parlamentních listech. Provází to zpětným proroctvím, že „změnit to je úkol pro celou generaci, možná dvě.“ Uteklo mu, že ty dvě generace nejlepších vlastníků už to mají skoro za sebou.

Pavel Kohout mívá občas dobré postřehy, ale teď se spíš schovává a mluví za jiné. Jeho slova připomínají známý chvat z argumentačního džuda, že „bez nás by bylo hůř“. Jistě, přiznává se v této souvislosti, dnešní výsledek je strašný, ale teď si zkuste představit ty hrůzy, kdybychom u toho nebyli...

Vzpomínám si, jak se po revoluci agitovalo pro rychlý výprodej národního majetku natěšeným privatizátorům „třeba za pouhou korunu“, protože „je to jen výroba pro výrobu“, má to nízkou kvalitu, žere to spoustu surovin a energie, krátce, nemá to žádnou cenu. Pro každý z těch argumentů se dalo najít spoustu silných příkladů. Ale bylo to všude? Bylo to neléčitelné? Kdo by si s tím tenkrát lámal hlavu.

No, někdo si ji lámal. Tehdejší místopředseda federální vlády ČSFR Valtr Komárek sezval v dubnu 1990 generální ředitele světových firem (za VW tam byl Carl Hahn), aby navštívili největší československé podniky a posoudili jejich úroveň. Měl jsem to potěšení vyslechnout jejich výklad po skončení mise (a v ČTK je jistě archivována i moje zpráva z tohoto setkání). V podstatě nám sdělili, že technologická úroveň československého průmyslu je vyšší, než předpokládali. Vlastně to potřebuje jen drobné doplňky, dá se to zvládnout. Pak bude celkem zdravý. Ale pozor, chybí finanční řízení a marketing.