Spacáky v posluchárnách a přes den přednášky, workshopy a diskuse o klimatu, energetické chudobě, sociálních nerovnostech a spravedlivé transformaci uhelných regionů, tak má vypadat vysokoškolská okupační stávka za klima od 14. do 17. listopadu. Není to nic proti škole, ale jak studenti poukazují ve zprávě pro média, pokud má pokračovat drancování planety a podkopávání budoucnosti dalších generací, není důvod vkládat do studia velké úsilí. S něčím takovým ostatně přišla už před léty středoškolačka Gréta Thunbergová. Teď k tomu přispěl kalendář souběhem světové klimatické konference COP 27 v Egyptě a výročí 17. listopadu.

Nejde však o nějaké formální pózování. Přečetl jsem si studentské požadavky a jsou mimořádně kvalitní a zasvěcené. Požadují například kombinaci uhlíkové daně a uhlíkovou dividendu, vystoupení z mezinárodní Energetické charty, participační přístup k finančním zdrojům na energetickou transformaci (peníze nesmí skončit u uhlobaronů a největších znečišťovatelů) a podporu nejen dekarbonizace, ale i decentralizace, zejména formou komunitní energetiky. Stát by měl pomoci k obnovitelným zdrojům také lidem s nižšími příjmy a aktivně odstraňovat energetickou chudobu. Jako tečka nad i je pak požadavek, aby se otevřela debata o alternativních modelech práce, trhu a státu. (ZDE)

Řekl bych, že v souhrnu jde o jádro programu nové levice, levice usilující o reálné svobody, opřené o vysokou míru soběstačnosti a nezávislosti v decentralizované společnosti se silnou rolí obcí a komunitní spolupráce. Oni to tak nedefinují, ale já to v tom vidím a naplňuje mě to optimismem, že se toho konečně někdo ujme.