Všichni evropští politici umějí číst a vědí, jak v probíhající americké prezidentské kampani mocně zabírá odpor proti obchodním smlouvám, které jsou výhodné pro jedno procento nahoře a připravují o práci zbytek občanů, v danou chvíli voličů. Představa, že chromá kachna, jak se něžně označuje prezident na konci funkčního období, přeletí Atlantik, rychle něco dojedná, všichni se namočí, a pak budou bezmocně přihlížet, jak společně mizí v propadlišti dějin, je možná vzrušující dramatické téma, ale dnes už mezi politiky nenajdete nikoho, kdo by se ho nadšeně uchopil.
Německý ministr hospodářství a předseda spoluvládnoucí SPD Sigmar Gabriel neváhal v rozhovoru pro hospodářský deník Handelsblatt otevřeně prohlásit, že pokud se chtějí Američané nadále držet svých utkvělých představ, že my trhy otevřeme a oni ne, tak jde o pravý opak volného obchodu. A než špatnou smlouvu, raději nic. K tomu lze jen dodat: Do kamene tesat!
Zamrazí však nad poznámkou, kterou Gabriel poukazuje na rozdíl mezi tím, co chtějí Američané vyjednat s Evropou smlouvou TTIP, a co vyjednali s Kanadou smlouvou CETA. Německý ministr hospodářství znovu rozhodně odmítl zakotvení arbitráží jako formy řešení sporů mezi státem a obchodní společností, tedy prostřednictvím rozhodců podle vlastních pravidel, a trvá na tom, aby případné spory řešil společný obchodní soud jako v CETA.
Takovou poznámku nelze brát na lehkou váhu. Měli jsme přece za to, že arbitráže už z vyjednávání TTIP dávno vypadly! Gabriel naštěstí není odkázán na to, aby něco jen zaslechl nebo věřil. Z toho je vidět, jakou past představují tajná vyjednávání, ze kterých pak na nás vypadou tisíce stránek nesrozumitelného právního textu a vyhlídka proher, kam se podíváme.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV