Zbyněk Fiala: Zeman bombardovat nebude

V duelu na Radiožurnálu Miloš Zeman dále řekl, že by chtěl do Bankovní rady i někoho z analytiků ČMKOS jako jsou Martin Fassmann nebo Jaroslav Ungermann. Důležité je, že couvl od úvah o preventivním úderu proti Íránu.

Miloš Zeman vleče do volebního souboje obrovské závaží obav, že si to chce jen vyřídit se „zrádci“. Proto považoval za nutné uvést v prvním duelu s Karlem Schwarzenbergem, který se odehrál na rozhlasových vlnách Radiožurnálu, citát z knihy Pavla Rychetského, že jako premiér „vždy respektoval, když byl ve vládě přehlasován a nikdy se nemstil“.

Karel Schwarzenberg (podobně jako Zeman) potvrdil podporu federalizaci EU, vyhnul se slibům sociálních jistot („prezident na to nemá pravomoce“), chtěl by většinový systém ve sněmovních volbách a váží si ekonomů Miroslava Zámečníka a Zdeňka Tůmy.

Na Teherán?

Klíčovou otázku – byť padla až úplně na konec - položila politoložka profesorka Vladimíra Dvořáková. Týkala se obav, zda by se Zeman nechystal k nějakému preventivnímu úderu na Írán, jak to o něm v poslední době koluje. Nechystá. Byla to prý podmíněná úvaha. Kdyby Írán, který je „jednoznačně ovládán náboženskými fanatiky“, měl jadernou bombu a vyhrožoval útokem na Izrael, pak by Zeman „nemohl vyloučit preventivní úder na iránské odpalovací rampy nebo jaderná zařízení“. Ale poukázal zároveň na „fatwu“ íránského duchovního vůdce ajatolláha Chameneího, že Írán se k získání atomové bomby nechystá. „Je-li tomu tak, a bude to podrobeno kontrole, pak by byl takový úder zbytečný.“

Profesorka Dvořáková se ptala také na bombardování Jugoslávie, se kterým Zemanova vláda souhlasila krátce poté, co jsme vstoupili do NATO.

„Moje vláda byla poslední, kdo souhlasil s bombardováním, a předtím jsme zoufale hledali spojence, který by byl taky proti,“ vzpomínal Zeman. „Aspoň jsme si vymínili závazek, že budou bombardovány pouze vojenské objekty, ale ten bohužel nebyl dodržen.“ Připomněl, že jeho vláda potom rozvíjela česko-řeckou iniciativu, která měla vést k urovnání konfliktu.

Schwarzenberg na stejnou otázku tvrdil, že byl proti bombardování Jugoslávie od začátku. Případný konflikt s Íránem přirovnal k „rozdělávání ohně u benzínové stanice“. (Nelze však nepřipomenout, že byl pro brdský radar, který by mohl přilákat bombardování Prahy.)

Unijní téma

Ze zahraničních témat – pokud se to tak dá označit – zazněla ještě úvaha o federalizaci Evropské unie. Položila ji Lenka Zlámalová z Lidových novin, ale spíše v negativním smyslu: Kde je hranice předávání pravomocí, kterým by se jednotliví prezidentští kandidáti postavili do cesty?

Schwarzenberg to pojal vývojově - EU není ustálený stát, ale probíhající proces, který však nikdy nedospěje do toho, co jsou Spojené státy. On sám je pro federaci a podepíše vše, pro co se rozhodne český parlament, případně, co občané stvrdí referendem. Zahraniční politiku by předával velice nerad, ale jistá pole předávat budeme. Nyní EU víc spolupracuje v bezpečnostních otázkách. S plným členstvím v bankovní unii by souhlasil, ale „nejdřív musíme přijmout euro“.

Zeman šel trochu hlouběji a připomněl, že EU vznikla na základě principu subsidiarity, byť je tento princip často porušován, oběma směry. Pravomoce se mají předávat na vyšší úroveň, pokud je to efektivnější, a naopak – „jenže na ten opak se často zapomíná“. Pokud chce být EU zahraničně politickým partnerem (pokud ekonomický obr nemá být jen politickým trpaslíkem), musí mít svého reprezentanta, aby nebylo nutné obvolávat 27 reprezentantů. Vyjadřuje to známá otázka Henryho Kissingera: Jaké telefonní číslo má pan Evropa? Důsledky chybějící společné obranné politiky uvedl „na příkladu Bosny, kde pak museli zasahovat Američané“.

Kde je hrana, za kterou nelze jít? Jednak v tom, co jsou technické normy – Zeman označil za „drzost, aby nám byrokraté z EU říkali, jaký máme typ žárovek nebo zda se něco nebude jmenovat pomazánkové máslo. Tady bych s odvoláním na princip subsidiarity požadoval, aby do toho EU vůbec nezasahovala.“

Pak se Zeman zabýval ještě bankovní a fiskální unií. „O bankovní unii má smysl mluvit tehdy, až bude ČR v eurozóně, a tam není a nejméně pět let nebude. A fiskální unie je velice mlhavá. V minulosti tu byl Pakt stability, ale neměl účinný sankční mechanismus. Fiskální unie může představovat například dohled nad mírou zadlužování – ale není možné, aby nám někdo předepisoval strukturu rozpočtových výdajů. Zato kontrola zadlužování je užitečná, Řekové falšovali statistiky.“

Ani Radiožurnál se nevyhnul tomu, že část debaty měla charakter ankety o Zlatého slavíka. Nejlepší a nejhorší premiér, ministr financí, tři právníci, tři ekonomové. Bez ohledu na to, že oba kandidáti rozumně upozorňovali, že by návrhy osob do Bankovní rady nebo Ústavního soudu nejprve rozsáhle konzultovali v relevantním odborném prostředí. Nicméně Zeman potvrdil, že by požádal Pavla Rychetského, aby svůj mandát zopakoval.

Ústavní návrhy

Schwarzenberg by považoval za vhodnější, kdyby se systémy voleb do obou komor parlamentu obrátily – do sněmovny většinově, do senátu poměrně a s případnou účastní krajů. Kraje by měly být větší a „měly by respektovat historické hranice Moravy“.

Zemanovi by se líbil senát podobný německé Spolkové radě, doplněný o zástupce krajů. Ve volbách do sněmovny by zachoval většinový systém, ale s možností výběru z více kandidátek, jak se to osvědčilo v obecních volbách. Ústava by také měla upřesnit, jak dlouho smí dosluhovat vláda v demisi, aby to nevlekla až do řádných voleb.

Kdo má jmenovat Bankovní radu, která je dnes „baštou odporu proti euru“? Schwarzenberg si myslí, že současný stav vyhovuje. „Kdyby návrhy spolupodpisoval Petr Nečas, nebyly by jiné.“ Zeman by dal přednost kontrasignaci sněmovny nebo senátu, „třeba společného hospodářského a finančního výboru obou komor“. Stál by také o to, aby Bankovní rada nebyla složena jen z liberálů, jako je dnes, ale byla z poloviny namíchána i z keynesiánců. Schwanzerberg zareagoval, že by to mělo být ještě pestřejší, aby do sebe marně nešily dva protikladné tábory jak v parlamentu.

Ústavní soud jako „třetí komora parlamentu“? Zeman částečně sdílí tuto kritiku. Například zákon o změně podílu zásluhovosti v důchodovém systému, o kterém Ústavní soud rozhodl – „to je přece výsostná věc parlamentu“.

A pak je tu otázka, co je materiální jádro ústavy. „Kdyby sněmovna ústavním zákonem rozhodla o prodloužení svého funkčního obdobní, je to porušení ústavy, protože nikdo nemůže sám rozhodnout o prodloužení svého mandátu. Ovšem když sněmovna kvalifikovanou většinou svoje funkční období zkrátí?“ poznamenal s narážkou na zrušení předčasných voleb v roce 2009.

Celkově se dá říci, že Zeman měl jasnou argumentační převahu, ale dostával méně času. Na druhou stranu, Schwarzenberg úspěšně realizuje svoji mediální strategii, kdy se laťka nastavila proklatě nízko (třeba zpěvem hymny), ale pak to dopadne vysoko nad očekávání.

Publikováno se souhlasem vydavatele.