Když byla fakta, o které se studie opírá, na konci loňského roku prezentována prognostické skupině Evropské komise v Bruselu, zavládla tam zdrcená atmosféra. Pro případ, že by to dopadlo o malinko líp, pomohou Bendellovy náměty „hluboké adaptace“.

Figurka nesoucí tabuli se zvěstováním zítřejšího konce světa je oblíbeným námětem kreslených vtipů. Doladí to fousatá osoba v protisměru, která hlásá, že konec světa byl už včera. Profesor Jem Bendell z Institutu pro vedení k udržitelnosti (IFLAS) na University of Cumbria vás však tímto tématem nerozesměje, ale upřímně vyděsí. Proto mu jeho studii, která nabízí „mapu pro navigaci tragédií klimatu“, nechtěli otisknout v odborném žurnálu, kde publikoval předtím. Nakonec to mohl vyvěsit jako „příležitostnou studii“ na stránkách svého institutu a na webu britských varujících vědců, o kterých se ještě zmíníme. (ZDE a ZDE)

Profesor straší dobře. Zkuste si představit svět se 400 jaderných elektráren, které nebude čím chladit. Vybuchnou? Už samotná představa života bez elektřiny – nepoteče ani voda z kohoutků – pokračuje živořením v lese, které přežijí jen nemnozí. Pokud ty lesy nezačnou hořet. Mohou taky přijít války vyvolané hladomory po několika letech ničivého sucha.

Vyhlídky planety, která se ohřeje podstatně víc než dnes omílaných 1,5 nebo 2,5 stupně Celsia, přitom nejsou vzdálené. Nečekejte lineární pokračování stávajícího vývoje, bude to rychlejší, a hlavně nelineární, skokové. Arktická oblast se už ohřála o 4 stupně Celsia, což se projevuje letním odtáváním ledu na rekordně nízké úrovně. Odhalená mořská voda je tmavá a ohřívá se ještě rychleji. V současné době je dodatečný tepelný příkon sluncem ohřívaných arktických vod na úrovni čtvrtiny toho, co způsobily veškeré emise oxidu uhlíku z činnosti člověka. Až se arktický let odtaví úplně – a může to být v nejbližších letech – půjde o 50 procentní zesílení vlivu na klimatické změny.

Proč to bude skokové? Zrychlí také rozmrzání permafrostu na Sibiři a jinde, a pokud roztavené bahno zůstane mokré, stane se obrovským zdrojem metanu, který je mnohonásobně výkonnějším skleníkovým plynem než oxid uhlíku. Ohřívání moří pak může ovlivnit uvolnění dalšího metanu, který je uložen v obrovských množstvích, ve zmrzlé krystalické podobě klatrátů, na dně u arktických pobřeží. To může proběhnout během několika let.