Vynikající zpravodajské přednosti prokázal parlamentní tým Českého rozhlasu, když vyčuchal nenápadnou schůzku tří významných českých miliardářů u předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. Den před příjezdem delegace největšího čínského vlastníka zahraničních aktiv, státní CITIC Group, zkoušeli získat nějaké informace o jejích záměrech aspoň po stranické linii. Jistěže to bylo jen náhodné setkání, ale shodou okolností jde o tři investory do podnikatelských aktivit otřesené čínské CEFC v Česku, kterou teď CITIC jede vyprošťovat z nepříjemné finanční situace. Nebudou to náhodou oni, kdo má při té příležitosti přijít o peníze?
Není známo, že by Dušan Palcr z J&T, Jiří Šimáně z Travel Service a Marek Dospiva z Penty byli členy KSČM nebo jiné radikálně antikapitalistické formace, ale na základě poučení z minulosti mohli vyjít z předpokladu, že straník straníkovi řekne, co kapitalista kapitalistovi zamlčí. A KSČM má dobré vztahy s KSČ, tedy Komunistickou stranou Číny, jejíž jedna z divizí, komise pro mezinárodní spolupráci, má zahraničně-obchodní ladění a klíčový vliv na uplatňování čínské strategie ve světě.
Filip neselhal, znal obecnou politickou směrnici, která výjezd CITIC Group provází. Jak uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas: „Poruchy ve spolupráci se řeší jenom zvýšenou mírou spolupráce na nové úrovni.“ (ZDE)
Připomíná to české úsloví – když síla selže, použij ještě větší sílu. To však může být příliš optimistický výklad. CEFC má v Praze své evropské sídlo, CITIC tedy přijela řešit evropské aktivity našeho partnera. Expozice CITIC v CEFC bude omezená, chce být menšinovým vlastníkem. Některé české investice, které tu její reprezentant Jaroslav Tvrdík nakoupil, setřese. Ve čtvrtek už Tvrdík informoval na twitteru o návštěvě CITIC ve fotbalové Slávii. S tou by snad nemusel být problém, když se jí začalo dařit.
Evropské perspektivy čínských investic nabývají na významu poté, co americký prezident Donald Trump začal kroky, které mohou vést k obchodní válce s Čínou. Chápejme proto směrnici tlumočenou Filipem spíše v onom evropském smyslu. Záhad je tu však mnoho. Důvod, proč se tak obtížně dozvídáme, co chystají Číňané ve svém strategickém partnerství s ČR, může spočívat i v tom, že ani Číňanům není jasno, co se bude odehrávat na globálním ekonomickém hřišti.
Myslí to Trump s obchodní válkou vážně? Co vlastně chystá? Americký list New York Times přináší zajímavou analýzu amerických kontaktů z nejvyšších podnikatelských i politických míst, ze kterých se snaží čínské vládní kruhy získat odpověď na výše uvedené otázky. Mohli by alespoň američtí návštěvníci Pekingu zprostředkovat nějaké informace, když jsou zprávy po oficiální linii tak matoucí?
Zkoušeli něco zjistit u minulých ministrů financí a zahraničního obchodu jako byli Timothy Geithner, Henry Paulson, Larry Summers nebo Robert Zoellick, ale ukazuje se, že ani kvalifikace a zkušenost nemusí rozhodovat. „Lidé, se kterými se čínští představitelé ve Washingtonu znají, jsou především Trumpovi nepřátelé,“ konstatuje podle listu profesor mezinárodních vztahů na Lidové univerzitě v Pekingu. „Trump tyhle lidi nenávidí.“ (ZDE)
Další zmatek do věci vnesla zpráva, že Trump pověřil své poradce, aby prozkoumali možnost obnovení rozhovorů o Transatlantickém partnerství (TPP), od kterých ustoupil pár dnů po nástupu do funkce. Jenže ochranářská opatření, která pak vyhlásil, a patří k nim některé prvky daňové reformy, začala uvolňovat prostor v obchodních vztazích, a ten začala obsazovat Čína. Obnova jednání o TPP, ve kterém Čína není členem, by tedy měla směřovat hlavně k tomu, jak čínský postup zastavit.
Čína zatím odpovídala na nová americká cla recipročně, ale nesnažila se konflikt stupňovat. S velkou pozorností bylo sledováno vystoupení čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na podnikatelském fóru na jihočínském ostrově Po-au (Boao). O obchodní válce tam nezaznělo slovo. Čínský prezident naopak slíbil uvolňování prostředí pro zahraniční investice včetně finančního sektoru. Detaily však neuvedl. Nicméně při jiné příležitosti prohlásil, že cla na americká auta bude třeba snížit, a zaznělo to druhý den po Trumpově tweetu, že jsou příliš vysoká.
V tom hlavním však Čína může těžko ustupovat. Trnem v oku Američanů je strategický program Made in China 2025, tedy program na posun do pozic světové jedničky v řadě technologických oborů, včetně umělé inteligence. Tohle Američané právem chápou jako velkou hrozbu. Poradit jim však lze jen v duchu hlášky z jednoho českého filmu – musejí se víc snažit!
Problém je v tom, že zároveň se ukazují slabiny amerického neoliberálního ekonomického systému, postaveného na principech hry s nulovým výsledkem. V tvrdé konkurenci jeden vyhrává na úkor druhého. Nemusí to platit absolutně, v zákulisí se leccos zplichtí, ale ve vztahu USA a Číny vládne řevnivost. Spojené státy se nechtějí rozloučit s postavením, ve kterém se nevyjednává, jen diktuje. Jádro čínské ekonomiky tvoří systém státního kapitalismu, který dává větší prostor pro státní pomoc a soustředění prostředků na programy strategického významu. Také přijímané předpisy sledují více celostátní než skupinový zájem. Čínský příklad potvrzuje, že technologický pokrok je v takových podmínkách rychlejší a v daném případě už proniká bariérou pouhého dohánění.
Strategické partnerství s Čínou je proto dobrá věc a ještě lepší je, že narazil pokus usměrnit je na pouhé rychlejší bohatnutí miliardářů spekulativními obchody s nemovitostmi. Jako rozcvička to ujde, ale teď něco doopravdy. Poruchy ve spolupráci bychom skutečně měli řešit zvýšenou mírou spolupráce na nové úrovni, a to nejen proto, že to řekl Vojtěch Filip.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
