Pokles průměrných cen, jejichž souhrnný index byl v červenci o dvě desetiny procenta níže než v červnu (podle harmonizované evropské metodiky dokonce o tři desetiny), je dobrým teploměrem okamžitého stavu ekonomiky. Obecně nelze zvyšovat ceny, když není odbyt. Tento meziměsíční pokles cen však nevypovídá zcela spolehlivě také o tom, zda se každému žije levněji. Rozhodně to neplatí pro domácnosti, jejichž skromný rozpočet se musí omezit na potraviny, bydlení, vodu, energii, paliva a zdraví, tam bezprostřední pokles cen nesmazává efekt dlouhodobě nadprůměrné inflace. Platí to zejména pro důchodce, kteří letos prakticky přišli o valorizaci důchodů. Meziročně nadále zaznamenáváme růst cen, jak je vyhnalo zvýšení DPH, a jejich efekt cítí domácnosti důchodců minimálně o polovinu silněji než ostatní.
http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cisc080913.doc
Jsme v kleštích
Když porovnáme červencový obrat cen dolů a vliv vyšší DPH, vidíme souběh dvou neblahých tendencí – spotřebě dolních deseti milionů dochází dech, protože lidé nemají peníze, a v jejich splasklých kapsách ještě šmátrá ministerstvo financí vyššími daněmi. Druhou stranou stejné mince jsou případy, kdy za stejné nebo vyšší peníze dostáváme méně služeb, jako je tomu ve zdravotnictví, které dostalo vyšší DPH takříkajíc zásah na komoru.
Nelze se divit, že pražská burza zareagovala pozitivně na zprávy o vyhlídce předčasných voleb a také analytici jim dávají přednost před současným politickým marasmem, který může být ještě umocněn neochotou schválit státní rozpočet.
Nezaměstnanost roste
Z Českého statistického úřadu teď padá jedna špatná zpráva za druhou. Nelze se divit pokusům, vydávat to za „strašení“. Jenže statistici si necucají čísla z palce a drží se v těch hrůzách spíše při zdi. Použitá pravidla mírní i údaj o růstu nezaměstnanosti, která už dosahuje 7,5 procenta, zatímco počet uchazečů o zaměstnání přesáhl půl milionu lidí.
http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/czam080513.doc
http://ekonomika.eurozpravy.cz/ceska-republika/75187-cesko-se-riti-ke-dnu-lidi-bez-prace-je-551-tisic-a-pocet-roste/
Podle metodiky Mezinárodní organizace práce (ILO) však počet nezaměstnaných osob dosáhl jen 358 tisíc. Abychom pochopili význam vykázaných čísel, musíme si pozorně pročíst definici nezaměstnanosti:
„Za nezaměstnané jsou podle definice ILO považovány osoby, které v referenčním období neměly žádné zaměstnání, neodpracovaly ani jednu hodinu za mzdu nebo odměnu a aktivně hledaly práci, do které by byly schopny nastoupit nejpozději do dvou týdnů. Tato metodika je jednotná pro všechny členské země EU a poskytuje mezinárodně srovnatelné údaje. Je třeba respektovat skutečnost, že definice nezaměstnaných podle ILO se liší od definice uchazečů o zaměstnání registrovaných na úřadech práce MPSV.“
Jinými slovy, kdo v minulém měsíci sehnal oficiálně jednorázový kšeft na půl odpoledne, ten z této statistiky vypadává. Stejně tak ten, kdo chodí rovnat kartotéky někde v knihovně za padesátku na hodinu jednou týdně. Byl by však blázen ten, kdo by něco takového vzal, nebo když vzal, tak i hlásil. V každém případě je však oficiální statistika nezaměstnanosti pouhým spodním okrajem odhadu. Reálnou situaci na trhu práce by vykázalo číslo, které by zahrnulo i „pracující chudobu“, lidi přinucené pracovat za mzdu, která je neuživí. Je asi úkolem občanských iniciativ, aby se pokusily očistit čísla o to, co nepatří do „dobré práce“ a ujasnily tak rozsah potřeby nápravy.
ČNB má svázané ruce
Vraťme se k cenám. Straší i centrální bankéře. Velký spor se vedl v Bankovní radě ČNB, která měla měnové jednání 1. srpna, tedy ještě před zmiňovanými čísly ČSÚ. Centrální banka má svázané ruce, protože úrokové sazby jsou na nule. Uměla by si poradit s inflací, to by stačilo přiškrtit měnový kanál zvýšením úrokových sazeb. Jenže ceny klesají, a to je v koncích. Zbývají „verbální intervence“, tedy šamanské zaříkávání, která fungují do té doby, dokud má centrální banka důvěru. Zatím důvěru má, a tak snad pomůže, když tvrdí, že deflace nehrozí. Podle záznamu z jednání „několikrát bylo řečeno, že i přes kumulaci protiinflačních faktorů není riziko deflace patrné a že inflační očekávání jsou ukotvená, resp. neklesají“.
http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/br_zapisy_z_jednani/2013/cmom_130801.html
Srazit korunu?
Centrální banka má teď v ruce jediný reálný nástroj – může intervenovat na měnovém trhu a pokoušet se snížit kurz koruny. Má to smysl? Proti tomuto záměru zazněla dva argumenty. První – český export nemá problémy s korunou, ale s nedostatečnou poptávkou. Tu nezmění případný pokles cen o jedno, dvě procenta.
A pak je tu ještě druhý argument, se kterým přišlo ministerstvo financí, spravující jinou oblast vývozních aktivit. Má na starosti export českých rozpočtových potíží, čili prodej státních dluhopisů na mezinárodních trzích. Dlužíme řádově dva biliony korun, z toho třetinu venku, za tvrdé. Pokud by se zacloumalo kurzem koruny, ohrozí to postavení českého státního dluhu v očích investorů. Nedej bože, aby se lekli a začali prodávat, takže by skokově vzrostly úrokové náklady. Při otřesu by se zachvěla i měna a mířila by za hranice toho, co měli centrální bankéři v úmyslu. A když by se pak sečetl pokles kurzu koruny a růst požadovaných výnosů, cesta z tvrdých do měkkých by byla drahá.
Není jiná cesta z těchto hrůz, než konec vládního provizória a rychlé předčasné volby, aby se dala spustit koncepční hospodářská politika. Nečasova vláda měla hospodářskou politiku zařazenu v kategorii bubáků, tedy jako něco, co není. Rozdíl v hospodářském vývoji u nás, kde míříme jasně k jihu, a u sousedů, kde nos jde pod vodu jen na okamžik, dokládá, že i vláda se může mýlit.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
