Když vrátila do funkce krajského státního zástupce Jiřího Křivance krátce po jeho odvolání Jiřím Pospíšilem, zacházela s ní media stejně jako dnes s Karolínou Peake. Ještě hůře dopadla, když o něco později odvolala z funkce jednoho ze svých náměstků. Ostatní ministři tehdy vyměnili celkem šest náměstků, ale to se obešlo bez komentářů. Zato na její krok reagoval hulvátsky tehdejší předseda vlády Jan Fischer vytýkacím dopisem, který se dostal novinářům do rukou dříve než adresátce. Nikdy se za něj veřejně neomluvil.

Připadá mi, že obě dámy byly jmenovány do funkcí „jen tak jako“ v domnění, že tato příjemná stvoření budou poslušnými vděčnými loutkami, jež budou tančit podle muziky těch, kdo je do honosných křesel dosadili. Když se ale loutky vymkly z vedení a projevily samostatnost, o kterou nikdo nestál, vypukla hysterie.

Povyk kolem personálních opatření Karolíny Peake je nemístný. Jednala v rozsahu svých ústavních pravomocí. Její odůvodnění odvolání generála Picka ho nezbavuje cti a má logiku. Jmenovat ji a pak jí upírat právo jednat samostatně podle svého rozumu je ryze nečasovský nesmysl, na jehož nesmyslnosti nemění nic ani výjimečně shodné notování opozice.