Nedivil bych se, kdyby paní ministryně za těchto okolností pozvání nepřijala. Avšak přišla a dle mého soudu zvítězila, i když s některými jejími myšlenkami vůbec nesouhlasím.

Působila příznivě již tím, že se zjevně nenechala „vřavou na bojišti“ vyvést z míry. Vyzařovala z ní radost ze života, oslňovala pohotovostí myšlení, věcností a upřímností.

Vymývač Mozků vedl samozřejmě pořad tak, aby ji pokud možno znejistěl a zpochybnil pevnost a trvanlivost jejího postavení v čele resortu. Projevilo se to hned v úvodu, v němž chtěl naznačit, že „oktrojováním“ Roberta Pelikána do funkce 1. náměstka ji Andrej Babiš téměř zbavil svéprávnosti a je možné, že jí poslal do úřadu budoucího nástupce. Helena Válková ale zjevně věci takto nevnímá: je svá, půjde svou cestou, očekává věcnou shodu s novým náměstkem a myšlenka na možnou ztrátu křesla ji vůbec netrápí. Václav Moravec v tomto směru nedocenil odlišnost této ministryně od jejích předchůdců: není posedlá potřebou dělat politickou kariéru, uživí se slušně i bez politiky a zajímají ji pouze profesní cíle jejího působení na ministerstvu. V těch se shoduje s ANO, ale pokud by její „chlebodárce“ otočil kormidlem resortní politiky někam, kam by se jí nechtělo, asi by úřad klidně opustila.

Sleduji dění na ministerstvu spravedlnosti dosti zblízka zhruba deset let. S výjimkou jednoho jsem poznal osobně všechny první náměstky, kteří se za tu dobu v úřadě vystřídali. Nikdy dříve jsem nezaznamenal takový konflikt, k jakému došlo na ministerstvu v poslední době, i když náměstci někdy také měli k počínání svých ministrů výhrady. Z počtu pravděpodobnosti vyplývá, že není důvod k očekávání, že by se vztah mezi paní ministryní a jejím novým prvním náměstkem měl opět vyvinout do katastrofické podoby. Dvě stejné srážky na jednom místě v krátkém časovém úseku po sobě nejsou pravděpodobné.