Nejsem fanouškem paní exprokurátorky, ale v tomto případě oceňuji, že své znepokojení dala veřejně najevo. Jednala v souladu se svým obvyklým psychickým ustrojením, pro které je příznačný nulový smysl pro „politickou korektnost“, tedy „co na srdci, to na jazyku“, bez ohledu na to, koho možná naštve. A jako bývalá prokurátorka, pak státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze a posléze nejvyšší státní zástupkyně má dost zkušeností na to, aby mohla autoritativně říci, že takto se procesně jednoduché přešlapy dít nemají. Možná si uvědomila, že vyvolaný zmatek prospívá Andreji Babišovi jen zdánlivě, protože zpochybňuje profesionalitu, nestrannost a odolnost státního zastupitelství vůči politickým vlivům  a tím i důvěryhodnost jeho rozhodnutí.

Ostatně ani jiní významní činitelé zakolísání Jaroslava Šarocha a únik nehotové zprávy do DeníkuN nepochválili, byť se vyjadřovali diplomatičtěji. V této souvislosti poznamenávám, že prostořekost DeníkuN byla korunou mediální kampaně z posledních srpnových dní, kterou média oznamovala blížící se rozuzlení v kauze Čapí hnízdo s intenzitou, připomínající varování před blížícím se hurikánem. Nebudu se divit, vyjde-li někdy najevo, že „palebná průprava“ a následný „výbuch“ byly součástí promyšleného plánu.

Po počátečním rozčilení nastoupilo ve společnosti cosi na způsob kocoviny. Lidí, kteří se z naděje na zastavení veřejně radují, je kromě Andreje Babiše žalostně málo. Převládá nepochopení, zmatenost, resignace. Jako opačný extrém se uplatňují názory typu „Babiš měl dávno sedět“. O tom, že trestní stíhání kdosi vyvolal účelovým trestním oznámením, aby ho dostal z politiky, a že takové jednání zasluhuje opovržení bez ohledu na to, jak kauza Čapí hnízdo nakonec skončí, se moc nemluví.

Orientaci v situaci ztěžuje fascinace Andrejem Babišem, dlouhodobě pěstovaná médii i jeho politickými odpůrci. Pokud připustíme, že vyžádáním dotace došlo k trestnému činu, pod vlivem fascinace se to vnímá jako zločin Andreje Babiše. Ten ale opakuje, že je nevinen, nic neudělal, nemá se čeho bát. Protože v kritické době neměl formálně právně s Čapím hnízdem nic společného, může nakonec mít pravdu. Nic na tom nemění ani skutečnost, že jeho zjevné potěšení z obratu Jaroslava Šarocha je poněkud v rozporu s vědomím neviny. Zjevně nedoceňuje velikost politického prospěchu, který by mu přinesl zprošťující rozsudek. Nebo si v hloubi duše není tak jistý ?