Jiskra vyskočila v pátek 20.9. 2013 z internetových stránek Víta Bárty,který stojí ve volebním soupeření proti Jiřímu Pospíšilovi jako „jednička“ na krajské kandidátce Úsvitu přímé demokracie.  O objektivizaci informace se následně pokusil pohotový Radim Vaculík na Novinkách.

Podobná situace nastala již dříve, když  Martin Kunštek, novinář a asistent poslance Františka Bublana, zveřejnil 29. června 2012 v článku na Britských listech zprávu, že do Sněmovny byla doručena žádost policie o vydání Jiřího Pospíšila k trestnímu stíhání právě v kauze „Vidnava“. Zpráva zapadla, nikdo ji patrně neprověřil, Sněmovna o vydání nejednala.

Radimu Vaculíkovi se Jiří Pospíšil k věci údajně vyjádřil tak, že v mediálním rozvíření této záležitosti vidí snahu „některých kruhů“  pomstít se mu  za reformu justice. Vít Bárta má hrát v útocích na něj významnou roli. Vyšetřování „Vidnavy“ prý pan exministr vidí od začátku jako divné, či dokonce „cinknuté“, účelové a nezákonné. Poslední část jeho výroků je pozoruhodná: bývalý ministr zpochybnil neovlivnitelnost orgánů činných v trestním řízení. Připustíme-li, že Jiří Pospíšil mluví se znalostí věci, je to hrozné svědectví o kvalitě našeho právního prostředí, na které měl jako nejdéle sloužící ministr spravedlnosti nezanedbatelný vliv.

Tato malá mediální bouře ve sklenici vody je nejspíš ohlasem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. září 2013, kterým soud vyhověl stížnosti bývalého ministra Pavla Blažka (ODS) pro porušení zákona v „kauze Vidnava“, kterou podal ve prospěch obviněných Františka Steinera, bývalého Pospíšilova ekonomického náměstka, a Ludvíka Kuly, bývalého generálního ředitele Vězeňské služby ČR.

„Kauza Vidnava“ není výmysl novinářů ani Víta Bárty, jde o skutečně probíhající trestní řízení. Týká se odpovědnosti za zakoupení zchátralé budovy bývalého kněžského semináře ve Vidnavě za 29 mil. Kč Vězeňskou službou ČR od neprůhledného vlastníka Ústav Vidnava a.s. se záměrem přebudovat ji na detenční zařízení. Od počátku se vědělo, že resort spravedlnosti nebude mít na přestavbu finanční prostředky a dnes je již jasné, že se záměr neuskuteční.