Zdeněk Jemelík: Pověst a výsluha zasloužilého policisty v ohrožení

Krajský soud v Praze potrestal zadavatele vydírání ods. Romana Šulyoka trestem odnětí svobody v trvání 7,5 let a jeho pomocníka Luboše Loučku podmíněným trestem. Na ostatní pachatele středočeská kriminálka tehdy nedosáhla, mimo jiné proto, že ods. Roman Šulyok nevypovídal. Lebánkové sice usvědčovali notáře V.V. a jeho společníka advokáta M.R., ale jindy nelítostný žalobce, exprokurátor Tomáš Milec, je neobžaloval a použil je pouze jako svědky. Zřejmě proto, že svědectví Lebánků by bylo osamělým důkazem. Dva ředitelé GIBS nezávisle na sobě a s odstupem času mi vysvětlili, že pro žalobce je dobrý svědek lepší než nejistý obžalovaný.

Od r. 2016 se stav nezměnil, i když se mi podařilo ods. Romana Šulyoka rozpovídat. Vystoupil před soudem při veřejném zasedání v řízení o povolení obnovy procesu a jako „svědek pod přísahou“ spolupachatele „napráskal“. Protože soud obnovu procesu nepovolil, podal jsem 8.prosince 2020 trestní oznámení, k němuž se poškození připojili a ustanovili mě svým zmocněncem.

Proti výchozímu stavu byly podmínky pro objasnění zločinu daleko příznivější. Zvláštností důkazní situace byla účast čtyř vysokoškolsky vzdělaných právníků na trestném činu: dvou advokátů, notáře a policejního důstojníka. Všichni čtyři zjevně „sedli na lep“ výmluvnému zadavateli vydírání, jenž údajně hledal ochranu proti bratrům Lebánkovým, o nichž tvrdil, že od něho koupili strojní zařízení na výrobu cigaret a nezaplatili mu. Ve skutečnosti hledal kompenzaci za ztrátu zařízení po zásahu celníků a policie ze dne 26. srpna 2012. Ale i kdyby ho Lebánkové skutečně poškodili, právníci měli vědět, že tímto způsobem nesmí dluh vymáhat. Podle sdělení ods. Romana Šulyoka jejich svědomí umlčel tučnou odměnou.

Vyšetřování bylo zastaveno usnesením státního zástupce KSZ Praha z 24. října 2024, aniž by dospělo aspoň ke sdělení obvinění komukoli z nepotrestaných zločinců. Na tomto stavu se dosud nepodařilo nic změnit. Jsme tam, kde jsme byli po rozsudku z r.2016. Pouze se zásluhou orgánů činných v trestním řízení přiblížilo datum promlčení zločinu. Došlo ke skandálnímu selhání orgánů činných v trestním řízení.

Zádrhel v přístupu orgánů k zločinu je podezření proti zasloužilému policistovi JUDr. Františkovi H., že sestavil skupinu čtyř zakuklenců, kteří se dopouštěli násilí na bratrech Lebánkových. Ods. Roman Šulyok o něm mluvil jako o „příteli Frantovi“, ale neznal jeho příjmení. Proto jsem ho v článcích zmiňoval jako „kamaráda Frantu“. Ale na začátku vyšetřování se mi vyšetřovatel pochlubil, že se podařilo jej identifikovat. Ods. Roman Šulyok ho označil při rekognici podle fotografií a poskytl o něm detailní informace. Vyšetřovateli jsem tehdy doporučil, aby „kamaráda Frantu“ předvolal k podání vysvětlení, aby mu vysvětlil výhody spolupracujícího obviněného a pod hrozbou uvalení kolusní vazby ho vyzval k identifikaci „zakuklenců“. Odpověď zněla, že se jedná o zasloužilého policistu, který „dlouho slouží a dobře slouží, takže si nezaslouží drsné nakládání“. Na tom zůstalo. K podání vysvětlení došlo až v červnu r.2024, krátce před odložením případu. „Kamarád Franta“ byl úplně posledním vyslýchaným. Známost s Romanem Šulyokem a účast na vydírání statečně popřel. Mám dojem, že mu nevěřil ani vyslýchající. Ve stížnosti proti odložení případu jsem se dožadoval, aby vyšetřovatel vyzval ods. Romana Šulyoka k prohloubení svědectví a aby případně použil konfrontaci obou „kamarádů“. Neuspěl jsem. Orgány ho chrání pod záminkou nevěrohodnosti svědka ods. Romana Šulyoka. Ignorují skutečnost, že obvinění vznesl jako „svědek pod přísahou“ před soudem, s vědomím, že křivým svědectvím by si vysloužil další trestní stíhání. V jednom z předchozích článků jsem citoval jeho výroky podle soudního protokolu. Ods. Roman Šulyok je sice recidivista, ale je vysoce inteligentní. Nebezpečí trestního stíhání kvůli křivé výpovědi by se nevystavil. Ostatně ve všem, co mohli vidět Lebánkové, pravdivost jeho svědectví potvrzují. Není důvod k domněnce, že lhal právě v této jediné věci. Ostatně policista se nepřímo usvědčuje tolerováním údajného křivého obvinění. Patrně si je vědom, že v trestním řízení proti šiřiteli „křivého obvinění“ by neobstál.

Na ochraně policisty vydělávají zúčastnění právníci. Pokud si někdo z právnicky rovněž vzdělaných činitelů myslí, že notář jednal v souladu se zákonem a zasluhuje beztrestnost, měl by vrátit vysokoškolský diplom. Vždyť pouze díky jemu dosáhl ods. Roman Šulyok požadovaného výnosu.

Nepodařilo se mi dosáhnout obnovení vyšetřování „mírovou cestou“, tedy rúznými podněty k přezkumu rozhodnutí o odložení vyššími stupni státního zastupitelství. Nakonec jsem dospěl k názoru, že nezbývá, než volat k odpovědnosti všechny, kdo kvůli ochraně pověsti a výsluhy policisty blokují vyšetřování. Začal jsem podávat trestní oznámení. Tím jsem ale vyvolal paniku.

Podle zákona o policii trestní oznámení může podat kdokoli, i když sám není poškozený. Pokud o to požádá, příjemce podání musí ve lhůtě jednoho měsíce podat zprávu o způsobu jeho vyřízení. Trestní oznámení lze podat buď u libovolné policejní součásti nebo u státního zastupitelství, které má povinnost přikázat prověření věcně a místně příslušné policejní součásti, nelze-li je odmítnout pro zjevnou nedůvodnost. V daném případě jsem se obracel na státní zastupitelství, protože mi buď nebyla jasná místní a věcná příslušnost policejního útvaru, nebo jsem se chtěl vyhnout vyšetřování zjevně podjatým orgánem. Ve všech případech státní zástupci zneužili práva přehodnotit podání podle obsahu na jiný druh oznámení než označený podatelem. Vždy došlo k překroucení na podnět k vykonání dohledu vyšším stupněm státního zastupitelství s procesní lhůtou dvou měsíců. Žádný dohled nevedl k nápravě. Dohledoví státní zástupci vždy hříšníkům zakryli záda.

První úkon tohoto druhu jsem spáchal 15.srpna 2025 a nyní mám naději, že ke konečnému vyřízení dojde 20. prosince 2025. Ovšem úspěchu dosáhnu pouze v případě, že k tomu shledá důvod státní zástupkyně Michaela Koťátková, jejíž postup jsem již dříve napadl podnětem k vykonání dohledu. Datum promlčení zločinu se tímto způsobem přiblížilo o 4 ½ měsíce. Za tu dobu mohlo již vše být jinak, kdyby se státní zástupci řídili zákonnou povinností stíhat každou trestnou činnost, o které se dovědí. I kdybych připustil, že se trestné činnosti nedopustili účastníci blokování kauzy „Jesenice“, ten jesenický zločin se skutečně stal, je potvrzen pravomocným soudním rozsudkem a ochrana jeho pachatelů je nezákonná.

V této souvislosti je zajímavý přístup politické „věrchušky“. Prakticky celá nepřístojnost se odehrála za působení Fialovy vlády. Do konečného stavu neúnosnosti se dostala až po nástupu ministryně Evy Decroix. S vědomím, že její možnosti zasáhnout jsou nepatrné, jsem jí „pro pořádek“ poskytl pokud možno úplnou informaci ústní i písemnou do vlastních rukou. Konkrétnější je pravomoc předsedy vlády, který ale mým opakovaným žádostem o přijetí nevyhověl, pokud se ovšem o nich vůbec dověděl. Jakémusi jeho podřízenému jsem vysvětlil, že písemnou stížnost nemohu podat, protože bych se mohl dopustit vynášení poznatků z trestního spisu.

Na straně opozice se mi dostalo podpory poslance ANO Jiřího Maška, díky jehož intervenci jsem jako zmocněnec poškozených získal přístup do vyšetřovacího spisu. Ale chtěl jsem více: tedy aby hnutí ANO jako nejsilnější složka opozice vyvíjelo tlak na vládu, aby skandální stav případu napravila. Ale můj osobní nepřítel Andrej Babiš mi neumožnil rozhovor za účelem podání informace. Nezlákala ho ani zpráva, že jsem patrně našel v soustavě důkazů proti němu v kauze „Capí hnízdo“ díru, jejíž zaplnění by významně posílilo jeho obhajobu. Přitom jistě ví, že od začátku bagatelizuji jeho střet zájmů majitele Agrofertu s výkonem vládní funkce a trestní řízení v kauze „Čapí hnízdo“ považuji za ostudu české justice. Asi již také ví, že spolek Chamurappi se pokusil smést „Čapák“ ze světa žádostí prezidentu republiky, aby stíhání obž. Jany Nagyové a jejího pomocníka Andreje Babiše zastavil abolicí.

Ze srovnání přístupu obou stran politického bojiště vyplývá málo potěšující poznatek, že „věrchušce“ jako celku vůbec nevadí protiprávní chování orgánů vymáhání práva a bezbrannost občanů proti nim. Je to pro ně bezvýznamná maličkost, nesrovnatelná s důležitostí jejich zájmů v boji o politickou moc. Vznášejí se v příliš velké výšce, odkud na potíže běžných občanů nedohlédnou.