Vláda požádala Poslaneckou sněmovnu o důvěru a spustila tím divadlo předstírání demokratického překonání trapné situace, do které se dostala rozpadem Věcí veřejných a vypovězením koaliční smlouvy.
Od rána zněly ve sněmovně projevy, jež neměly naději, že by ovlivnily pozdější rozhodování posluchačů, pokud jim někdo skutečně naslouchal. Karty byly rozdány dříve, než zasedání Poslanecké sněmovny začalo.
Na jedné straně stála opozice, posílená částí trosek Věcí veřejných, opájející se snem o tom, co by bylo, kdyby se stalo nemyslitelné a vláda by skutečně nakonec padla. Bohuslav Sobotka v noci na pátek jistě snil o tom, že se zítra probudí jako předseda vlády.
Na druhé straně čekali na předvídatelný výsledek jednání poslanci vládní koalice včetně těch, kteří rovněž s vládou Petra Nečase nejsou spokojeni. Ale i oni věděli, že hlasováním proti vládě by otevřeli cestu k „výprasku“ v předčasných volbách, jenž by pro mnohé znamenal definitivní vyhnání z dobrého bydla profesionálního politika. Proto nakonec „drželi basu“ s ostatními. Předseda vlády věděl, že pád vlády by byl hanebným koncem jeho politické kariéry, proto pokud snil, pak o přesném opaku snů Bohumila Sobotky.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz