Jeho zaťatost vzbuzuje podiv. Helena Válková nepochybně vyniká nad většinu svých předchůdců odbornou zdatností, zasluhuje  proto podporu. Námezdný psavec jí ale „mydlí schody“ při každé příležitosti. Vyvolává tím otázku, kdo a proč se tolik bojí nezávislé odbornice v čele resortu, že je mu i nejšpinavější prostředek k podrývání jejího postavení dobrý.

Ve vystoupení v Českém rozhlase a v navazujícím článku „Válková, Veselý a Zeman“ se Karel Hvížďala dopracoval k paranoidní teorii, že prezident republiky a ministryně spravedlnosti se spikli k oklamání veřejnosti : nejdříve Helena Válková po dlouhém uvažování a zkoumání podkladů naoko vyhověla výběrové komisi a navrhla prezidentovi republiky k jmenování předsedou Krajského soudu v Ústí n.L. mělnického soudce Jana Veselého, ale s návrhem neuspěla. Karel Hvížďala tak dopřává věrohodnost důkazy nepodloženému mínění  všelijakých štváčů, kteří ministryni spravedlnosti podsouvají skrývané rozhodnutí Jana Veselého nejmenovat. Prezident, jenž je proti mediálním útokům pisálků psychicky odolnější než kultivovaná Helena Válková, vzal podle Hvížďalova paranoidního přesvědčení na svá bedra odpovědnost za naplnění jejího skrytého přání. K dokonalosti jeho blábolení schází jen vyslovení názoru, že se prezident republiky a ministryně spravedlnosti dali do služeb mafiánů, kteří chtějí ovládnout ústecký soud, aby mohli rozhodovat o miliardové zakázce na výstavbu nové soudní budovy.

Skutečnost může ale být jednodušší, vysvětlitelná bez spikleneckých teorií. Každý z nás, kdo delší dobu sleduje rozhodování pana prezidenta, si mohl všimnout, že celkem běžně se řídí vlastní hlavou, nedbá mínění různých radilů, a překvapuje pak neočekávanými kroky. V tomto případě dokonce šel proti názoru své oblíbenkyně Marie Benešové. Karel Hvížďala spikleneckou teorií vkládá prezidentovi do hlavy svůj vlastní způsob myšlení, poznamenaný sklonem k paranoidnímu vidění světa. Čistému vše čisté, špinavci vše špinavé.