Nedávno věnoval pozornost případu obv. Pavla Buráně (ZDE), stíhaného pro pokus o podvod se škodou 140 milionů Kč, po něm přišel na řadu ods. lobbista Martin Dědic (ZDE), nepravomocně odsouzený k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a k propadnutí majetku. Nejčerstvější je zájem o osud ods. Romana Janouška (ZDE), jenž již podruhé neuspěl u Obvodního soudu pro Prahu 6 s žádostí o podmíněné propuštění po odpykání poloviny trestu, ač jej v řízení zastupoval zdatný obhájce Martin Sadílek. Článek Petra Dimuna lze považovat za mírný náznak nevole nad rozhodnutím soudu.

Autor správně vysvětluje situaci v této části justiční agendy, v které jsou výsledky rozhodování soudů skutečně nepředvídatelné. Ve vězeňské komunitě kolují pověsti o rozdílnosti přístupu jednotlivých soudů a dochází k pokusům o přeložení odsouzeného do věznice, která podléhá vstřícnějšímu soudu. Hlavně je patrný jistý rozpor mezi právními náhledy Ústavního soudu a praxí obecných soudů. Je pravda, že na podmíněné propuštění není právní nárok, ale Ústavní soud v posledních letech vysunul do popředí posouzení předpokladů pro řádný život žadatele po propuštění před lpěním na přání trestat za minulost. Ne všechny obecné soudy ústavněprávní pohled přejímají, u leckterých stále převládá názor, že jen výjimečně lze upustit od odpykání spravedlivě uloženého trestu. V tomto směru by se dal z článku vyčíst náznak výčitky Obvodnímu soudu pro Prahu 6, že patří k těm méně vstřícným vůči žadatelům. Podle mého soudu to tak nemusí být. Spolek Chamurappi se k tomuto soudu v posledních letech obrátil přímým návrhem bez pomoci advokáta čtyřikrát a ve všech případech uspěl.