Proč tolik povyku kvůli jedné, jediné osobě, když stejně nejsou všechna místa „českotelevizních“ radních obsazena a poslanci se již delší dobu nemohou dohodnout na osobnostech, kterými by radu doplnili do zákonem stanoveného počtu? Proč tolik povyku kvůli jedné, byť mladé, nadané a také ambiciózní ekonomce? Vždyť nikdo není nenahraditelný.

Zvolení Hany Lipovské do Rady ČT byl takový malý zázrak. Netajila se kritickými názory na „veřejnoprávní“ televizi, byla nominována Českou biskupskou konferencí, které tehdy předsedal kardinál Dominik Duka, který její kandidaturu obhajoval tím, že kritické hlasy mohou televizi prospět, působila v Institutu Václava Klause. Tedy „handicapů“ víc než dost.

I když měla v radě samozřejmě jen jeden hlas, což na zásadní změnu jistě nestačilo, podala řadu podnětů především ohledně financování ČT, kritizovala i nehorázné odměny generálního ředitele Dvořáka a navrhovala jejich nevyplacení. Dokonce na něj kvůli špatnému hospodaření podala i trestní oznámení. Jako ekonomka ale mohla podcenit právní stránku věci, je i možné, že k žádnému nezákonnému jednání nedošlo. Jisté je jen to, že policie toto oznámení odložila.