Zdeněk Lanz: Případ „geniálních “ studentů Masarykovy univerzity

Ale k věci.

Studenti Masarykovy univerzity si všímali, že se jejich vrstevníci často nevyznají v informacích dostupných v médiích. A snadno tak podléhají bludům a lžím, které se šíří hlavně internetem.

Podle průzkumu agentury STEM dokonce 40 procent mladých lidí nedokáže poznat dezinformační zprávu. Devítka mladých politologů a žurnalistů chce ale situaci změnit, a rozjíždí proto projekt zvaný Zvolsi.info, který nabízí lidem – a hlavně středoškolákům – návod na to, jak kriticky přemýšlet nad informacemi, kterým denně čelí v médiích.

Již z tohoto prvního odstavce vyplývá, že půjde o něco opravdu mimořádného. Devět mladých studentů Masarykovy univerzity totiž umí rozpoznat, které informace v médiích a především na internetu, jsou bludy a lži. Logicky pak také musí umět rozpoznat, které jsou pravdivé. Je pak už jen přirozené, že si tuto svoji mimořádnou schopnost, hraničící s genialitou, nechtějí nechat pro sebe.

"Lidé najdou na internetu každý den obrovské množství článků a komentářů a hledat v takovém množství pravdu je obtížné. Propaganda tohoto zahlcení využívá. Cílem dezinformačních kampaní není jen přesvědčit člověka o své pravdě. Chtějí hlavně zahltit veřejný prostor informacemi protichůdnými k těm ověřeným a mást opakovaně čtenáře do takové míry, aby cítil nechuť se jistými tématy dál zabývat," popisuje jeden ze členů týmu Ondřej Chlupáček. Vysvětluje, že to vyvolává v lidech pochyby, a stává se tak pro ně příliš obtížné hledat pravdu.

Z druhého odstavce plyne, že studenti zjistili, že propaganda využívá zahlcení internetu obrovským množstvím článků a komentářů, včetně těch protichůdných k těm ověřeným, s cílem mást opakovaně čtenáře do takové míry, aby cítili nechuť se jistými tématy dál zabývat. Tak oni ti studenti rozpoznají lži a bludy od pravdy i v tom „maglajzu“ na internetu. Začíná to být napínavé. Jak z detektivky.

"Propagandě tak stačí ke každému objektivnímu článku zveřejnit alternativní nepravdu a lidé si řeknou, že pravdu stejně nikdy nenajdou, že je vždycky stejně někdy uprostřed. Mnoho lidí si v dnešní době myslí, že toto je nejchytřejší možný postoj, ve skutečnosti jde ale o produkt propagandy," vysvětluje Chlupáček, kde vidí studenti hlavní problém.

V tomto třetím odstavci odhalují studenti rafinovanost a zároveň podlost propagandy, která ke každému objektivnímu článku zveřejňuje alternativní nepravdu. A lidé se potom mylně domnívají, že pravda je někde uprostřed. Ale na studenty z projektu Zvolsi.info si propaganda nepřijde. Ti ji umějí odhalit.

Sami říkají, že nechtějí nikoho přesvědčovat, co si má myslet. Chtějí spíš působit jako "výživoví poradci ve velkém supermarketu jménem internet". Na kampani pracují v rámci školního předmětu o propagandě, zároveň se s ní účastní mezinárodní soutěže pořádané ministerstvem zahraničí USA. Mladé chtějí oslovovat hlavně pomocí sociálních sítí a webových stránek, kam umístí svůj blog s aktuálními příklady dezinformací, naplánovali také přednášky na středních školách, kde ke studentům promluví lidé z mediální branže.

Na „kampani“ tedy studenti pracují v rámci školního předmětu o propagandě, účastní se s ní

i mezinárodní soutěže pořádané ministerstvem zahraničí USA. A je to tady! Ministerstvo zahraničí USA! USA, dosud největší demokratická velmoc na světě, které zejména v posledních letech dělají všechno proto, aby se na mezinárodní scéně totálně zdiskreditovaly. Prostřednictvím svého velvyslanectví v Praze pak předvádějí vměšování do vnitřních záležitostí jiného státu jako vystřižené z diplomatické příručky.

Kdeže jsou ty radostné časy jara 1945, kdy se usměvaví mladíci v uniformách s nášivkami US ARMY, na území osvobozeném Spojenými státy, přátelili s našimi rodiči a prarodiči.

Chtějí naučit lidi, jak poznají kvalitní zpravodajství – například podle toho, jestli jsou ve zprávě uvedené zdroje informací. Dali proto dohromady návod nazvaný Surfařův průvodce po internetu. Vychází hlavně z akademických prací, jako je třeba Analýza manipulativních technik na vybraných českých serverech od Petry Vejvodové a Miloše Gregora.

Když chci někoho něco naučit, musím to sám umět, nebo alespoň vědět, jak se to dělá, jak to má být správně. A „naši“ studenti chtějí naučit lidi, jak poznají kvalitní zpravodajství. To znamená, že sami vědí, jak na to. Podle jejich návodu „Surfařův průvodce po internetu“. Přitom vychází například z akademické práce „Analýza manipulativních technik na vybraných českých serverech“. Sice konkrétně nezmiňují, o které servery jde, z textu je ale zřejmé, že mají jasno, které to jsou. Skutečně obdivuhodné!

"Ať už člověk narazí kdekoliv na jakýkoliv článek, bude pro něj snazší zjistit, jestli jde o manipulaci, nebo nikoliv. Nebude se proto už muset schovávat za to, že "všechna média stejně lžou", to je totiž stav, který propagandě vyhovuje. Které mediální platformy produkují více lží a které naopak většinou předávají kvalitní informace a stojí je za to sledovat, to už pak zjistí sám," vysvětluje Chlupáček, který věří že mladí lidé budou mít o ověřování informací zájem, protože nechtějí být loutkami propagandy.

To tedy znamená, že např. vezmeme jakýkoliv článek z jakéhokoliv média, podrobíme ho analýze podle „Surfařova průvodce po internetu“ a hned bude snazší zjistit, zda jde o manipulaci, nebo nikoliv. Nevím, možná že to studenti sami plánují, ale dovolil bych si navrhnout malou inovaci. Návod „Surfařův průvodce ….“ digitalizovat tak, že by se zkoumaný článek oskenoval a z krabičky velikosti např. tiskárny by po určité době (podle instalovaného procesoru) vylezlo doporučení, jak na zmíněný článek nahlížet.

Jednoduché a přitom geniální! Musím se sám za ten nápad pochválit.

Kromě projektu Zvolsi.info se bojem proti dezinformacím začne od ledna zabývat také nový útvar ministerstva vnitra. Odbor proti dezinformacím by měl zabraňovat šíření nepravdivých nebo zavádějících informací a propagandy. Na rozdíl od studentského projektu nevydá pouze manuál, jak lživé weby a propagandu rozpoznávat, ale bude ji aktivně vyhledávat a ověřovat. Výsledky bude odbor zveřejňovat na sociálních sítích, kde budou mít lidé na základě faktů sami možnost posoudit, zda je informace důvěryhodná.

Ano! Výborně! Tažení proti dezinformacím nezůstane „jenom“ na akademické půdě, ale bude institucializováno. Je jen příznačné, že Odbor proti dezinformacím vznikne na Ministerstvu vnitra. Pověření zaměstnanci by mohli pro začátek zajít do archivu a oprášit nějaké brožurky z padesátých let. Tam budou určitě návody na to, jak poznat, která informace je důvěryhodná.

Tedy nic nového pod sluncem.

Studenti si ale kladou za cíl naučit lidi o zprávách kriticky přemýšlet. "Jak říká staré přísloví, daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na jeden den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život. V podstatě něčeho podobného chceme docílit s mediální gramotností. Samozřejmě, obě činnosti musí jít ruku v ruce," říká Ondřej Chlupáček. A jako další úspěšný projekt, který pracuje s ověřováním informací a zrodil se na akademické půdě, zmiňuje web Demagog.cz.

Určitě bude zajímavé si web Demagog.cz prostudovat.

Snahám sledovat a zamezovat působení dezinformačních kampaní na českém území se už delší dobu věnuje i projekt Kremlin Watch, který je součástí nevládního think-tanku Evropské hodnoty. Ten má za cíl pomocí konkrétních příkladů rozkrývat a čelit nástrojům ruské propagandy zaměřené proti demokratickému systému.

Ano. Jsou to ty Evropské hodnoty. Podle vlastních www stránek občanská iniciativa na podporu liberální demokracie ve střední Evropě. Členem správní rady a současně zástupcem ředitele pro politické záležitosti je Jakub Janda. A donedávna byl předsedou správní rady bývalý diplomat Petr Kolář, známý především z pořadů České televize. Poradní výbor této iniciativy tvoří m.j. Libor Rouček, Libor Grubhoffer, Jan Bubeník, Šimon Pánek, Martin C. Putna a Tomáš Halík.

Na stránkách této iniciativy se můžeme např. dočíst, že:

„Cílem vzdělávacího programu “Žiju v demokracii” je vést mladé lidi k sebevědomému, aktivnímu občanství, protože základním pilířem demokracie jsou sebevědomí a zodpovědní občané, kteří chápou svá práva a povinnosti. Program je připraven ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Evropským parlamentem.“

To znamená, že např. pořádání středoškolských debat, jak svou aktivitu sami nazývají a kde prezentují středoškolským žákům, lidem maximálně sotva dospělým, ty své, podle nich jedině správné politické názory na dění okolo nás, tedy , že, podle mého názoru, provádějí politickou agitaci přímo na školách, a to s posvěcením Ministerstva školství!


Podle Zákona 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), § 32, odstavec (1) Ve školách a školských zařízeních není povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace.

Evropské hodnoty sice nejsou ani politickou stranou ani politickým hnutím, o škodlivosti jejich působení ve školách jsem ale přesvědčen.

Už jen chybí, aby se ke studentům Masarykovy university a pracovníkům Ministerstva vnitra připojili někteří umělci. 3. listopadu 2016 se na Parlamentních listech objevil pozoruhodný článek o tom, že umělci mohou spustit revoluci. A v tomto článku mě m.j. zaujala pasáž s prohlášením herce Jiřího Mádla:

„Snažím se nebýt laciný a nelhat,“ ujistil přítomné Jiří Mádl. „Vždy se nejvíce snažím zareagovat v okamžiku, kdy někdo v politice lže nebo je laciný a ostatní nemají – teď nikoho neurážím – schopnost nebo čas to rozpoznat. A právě v tomto momentě přichází ve všech společnostech prostor pro umělce, aby na to upozorňovali. Víc se po nich ani chtít nemůže,“ myslí se herec a režisér.

Tak domýšlivý jako Jiří Mádl nebyl snad ani Zeus, řecký bůh bohů. Kde se bere v některých umělcích tolik sebejistoty, že oni jsou ti vyvolení a právě jen ta jejich pravda je ta jediná správná? Nad tím už zůstává rozum stát.

A společný projekt Zvolsi.info studentů Masarykovy university s jejich zapáleností jako z padesátých let, Odboru proti dezinformacím Ministerstva vnitra a některých umělců s nadpřirozenými schopnostmi.

To by teprve bylo terno!

Už se těším, až projekt Zvolsi.info začne fungovat. Hned si ho pořídím.

A jako první ho „nakrmím“ články Evropských hodnot.

A hned potom zkusím informace České televize a novin jednoho ministra.

O jejich pravdivosti mám totiž vážné pochybnosti.