Já osobně si myslím, že řídit stát jako firmu nelze, že je to nesmysl. Ale alespoň na chvíli připusťme, že to lze, že je to skvělý nápad a pojďme se podívat na dva zdánlivě nesouvisející příklady, které přemýšlivému čtenáři mohou alespoň zažehnout jiskřičku pochybností.

„Podivná hra“ se záchranářskými vrtulníky

O osudu Letecké záchranné služby ČR jsem psal již dvakrát, například na  Neviditelném psu  12. 4. 2016 Vojenský vrtulník najde domov v Plané  a 21. 9. 2016 Rozvrat letecké záchranné služby graduje.

Děj této „kauzy“ je celkem prostý. Naprostá neschopnost Ministerstva zdravotnictví v dostatečném předstihu vypsat a vyhodnotit výběrové řízení na provozovatele letecké záchranky v ČR. Tuto velmi důležitou službu  tato neschopnost přivedla téměř až na hranici jejího kolapsu. Tím, že jediným kritériem výběrového řízení za 1,2 mld. korun byla  cena je např.  i to, že se do služeb českého zdravotnictví dostala i slovenská firma, které v posledních letech havarovaly již dva vrtulníky. Ne nepodstatnou roli v této „hře“ sehrály i „vyšší“ zájmy, kdy se provozovatelem letecké záchranky Jihočeského kraje stala Armáda ČR se svými sice výkonnějšími ale podstatně těžšími polskými vrtulníky Sokol, které nemůžou přistávat ani na v loňském roce nově vybudovaném heliportu v Plané u Českých Budějovic (stanoviště si vojáci přesunuli do Bechyně), ale ani na řadě heliportů na střechách „normálních“ i fakultních nemocnic, které jsou dimenzovány pro moderní záchranářské vrtulníky.  Unesou totiž „pouze“ 3,5 tuny.

Vládní „úlet“ u Let