Kvapem se blíží konec prázdnin a den, kdy žáci školou povinní, ale i středoškoláci – a že jich není zrovna málo – usednou do školních lavic. A právě o středoškolácích, ale i o jejich rodičích, je dnešní krátké zamyšlení.

To, že naše školství není právě v nejlepší kondici, není žádným velkým tajemstvím. Podrobněji jsem o tom psal např. zde a zde. Hejtmanka Jihočeského kraje v únoru letošního roku v rozhovoru pro portál Jižní Čechy Teď dokonce prohlásila: „Školství jsme úplně zničili. Je nemocné“. Koho měla tím „my“ na mysli ale neupřesnila.

Určitý obrázek o stavu našeho školství si může člověk udělat studiem různých obsáhlých zpráv a analýz (např. zde), nejjednodušší ale je použít obyčejný selský rozum.

Všudypřítomná mantra o tom, že čím vyšší vzdělání, tím lepší uplatnění na trhu práce vede postupně k tomu, že většina absolventů povinné školní docházky, respektive většina jejich rodičů chce, aby měli „alespoň“ maturitu. Mnohým ani nezáleží na typu školy. A jsou tu ještě školy vyšší a vysoké. V nich se latentní nezaměstnanost snadno schová. Tedy alespoň nějaký ten semestr. A tak tradiční učňovské školství „zachází na úbytě“ a kvalifikovaní řemeslníci na trhu práce chybí.