To bude záležet na věku, na životních zkušenostech, osobních zážitcích a postojích každého jednoho z nás. Ti mladší si možná spíš připomenou události 17. listopadu 1989, ti starší zase události 17. listopadu 1939, mnozí jistě obojí. Někteří zavzpomínají v kruhu nejbližších či už jen sami, jiní se svými známými, další se spoluúčastníky událostí. Někteří doma, jiní v hospodě, další třeba na veřejnosti na nejrůznějších akcích a oslavách. Prostě každý podle svého. A tak je to v pořádku.

Jsou ale lidé, kterým toto nestačí. Jsou lidé, pro které jsou demokratické volby málo. Zejména tehdy, když je oni sami nebo jejich kandidáti nevyhrají. Jsou to především lidé, kterým „obyčejná“ demokracie nestačí. Chtějí jakousi demokracii liberální. Samozřejmě ale jen podle svých představ. Ti budou protestovat. Proti premiérovi, proti ministryni spravedlnosti, proti prezidentovi, proti rozhodnutím státních zástupců či soudců, která se jim nelíbí. Vždy se něco najde.