Některé školy měly vlastním přičiněním náskok a neměly s tím větší problémy, jiné se to učily doslova za pochodu. Největší starosti asi měli žáci (a jejich rodiče) prvního stupně základních škol, s věkem rostla i schopnost učit se na dálku víceméně samostatně. Ale naprostá většina žáků středních škol potřebné technické vybavení měla. A tak, samozřejmě v mezích limitů distančního vzdělávání, měla i docela slušné podmínky 2. pololetí, i když přece jen s přiměřenými úlevami, úspěšně dokončit. Chtělo to „jen chtít“.

Zdálo by se logické, že řešení tak mimořádné situace, jako je téměř čtyřměsíční výpadek školní výuky a její nahrazení ne zcela plnohodnotnou výukou „na dálku“, bude vyžadovat i mimořádné řešení. Tedy např. možnost nehodnocení „neúspěšných“ žáků ve druhém pololetí s tím, že s pomocí konzultací v době prázdnin si ušlou látku doplní a osvojí, nedodělané úkoly a práce dokončí a před začátkem nového školního roku při zkouškách v náhradním termínu pololetí úspěšně absolvují. Ovšem ministerstvo školství bylo poněkud jiného názoru. A tak vydalo Vyhlášku 211/2020 Sb. ze dne 27. dubna 2020 o hodnocení výsledků vzdělávání žáků ve druhém pololetí školního roku 2019/2020 a metodiku k ní.

I jen jeden jediný odstavec metodiky, i když tzv. „vytržený z kontextu“ dává tušit, proč žáci, kteří ve škole jakž tak pracovali, značně polevili, a proč ti, které to ani ve škole příliš „nebavilo“, na výuku na dálku prakticky rezignovali.

Nedostatek podkladů k hodnocení za období od 11. března 2020, tedy za období vzdělávání na dálku během uzavření škol nebo při vzdělávacích aktivitách formou školních skupin nebo jinou formou do konce 2. pololetí, není sám o sobě důvodem k tomu, aby byl žák z některého předmětu na vysvědčení namísto uvedení stupně prospěchu „nehodnocen“.

A tak někteří žáci místo výuky (i té rozvrhové!) chodili na brigády, na tréninky.