V každém případě se nebude o prezidentský úřad ucházet současný prezident a nejméně tři čtyři současní Zemanovi protikandidáti (nebo dokonce všech osm) se budou rozhodovat o tom, zda opět shánět peníze na volby, které se ukazují být nejméně padesátimilionově nákladnou zábavou. Předpokládejme, že někteří z letošních kandidátů na to budou mít, druzí se snad dohodnou s nějakými lidumilnými sponzory. Ale někteří budou ve věku, kdy v sobě a ve svém okolí budou obtížně hledat zbytky energie, která, jak říká Jiří Drahoš, se letos objevila a, podle jeho slov, nezmizí.
Ztráta motivace a přeformátování scény
Situace bude jiná zejména proto, že okolo čtyř milionů občanů (2,7 + 1,3 mil.) si bude muset hledat jinou motivaci proč jít k volbám, než tomu bylo letos. Když víme, že k volbám přijde podle dosavadních zvyklostí maximálně 4,8-5,3 mil. voličů, může to být podstatná část občanů ČR, kteří se budou rozhodovat jinak než v lednu 2018. Miloš Zeman jako ne-kandidát je jasný, ale otazník může být i nad Jiřím Drahošem, jehož polovina příznivců ztratí svou hlavní motivaci proč jej volit.
Bude proto záležet na tom, kdo se rozhodne, že bude kandidovat nejen „proti", ale také „pro" a takové rozhodování bude obtížnější než letos. Politické prostředí se může zásadně přeformátovat, nebo bude přeformátováno, demografický vývoj způsobí pohyb potenciálního elektorátu, i když tomu bude jinak, než si myslí Jiří Pehe. Změnu povahy české společnosti může ovlivnit „východoevropská migrace", o které dnes mluvíme jenom s ostychem, ale která probíhá už několik let a nemusí ji tvořit jen příbuznými slovanskými jazyky hovořící skupiny příchozích. Migrovat mohou také lidé s občanským průkazem ČR, kteří se budou snažit hledat svou vyšší prosperitu jinde, než kde se narodili, anebo jen odejdou za snadnější a příjemnější existenci na dnes tak oblíbeném „Západu". Nebudou o tom rozhodovat jen jejich realistická hodnocení, ale také všelijak metamorfovaný „americký sen", který má stále ještě kouzlo pro obyvatele Střední Evropy. Stejně jako možnost participovat na úspěšných ekonomikách některých zemí Evropské unie.
Jistě se brzy dočkáme prognostických studií o předpokládaném pohybu obyvatelstva ČR, které mohou být více nebo méně přesné, ale v každém případě se mohou pokusit odhadnout vývoj pohybu obyvatelstva ve střední Evropě, který bude větší, než jsme si dosud mysleli.
Přemýšlet o „nové politice"
Předpokládejme, že o těchto změnách české společnosti nebudou uvažovat jen ti, kteří se zabývají sociologií politiky, ale i ti, pro které je politická praxe každodenním údělem. A přemýšlejme o tom, jak jsou na tuto situaci připraveny politické strany, jaké mají nápady ti, kteří chtějí politické strany nebo hnutí zakládat, a ti, kteří se s jejich pomocí chtějí připravovat na příští prezidentské volby. Samozřejmě může zůstat opět jen u poněkud infantilní „hře o Hrad". Ale třeba i dnešní politické strany pochopí, že prezidentská volba je investice a politický kapitál, které mohou ovlivnit jejich úspěch i ve volbách parlamentních. Přepokládá to ovšem nejen toužit, ale i přemýšlet o „nové politice", i když bylo dosud pohodlnější uvažovat jen o tom, co bylo a o tom, co je.
Touha po „změně" nebo přemýšlení o „nové politice" není v politice nic nového. Už italští socialisté se na začátku 20.století nechali inspirovat evropskými futuristy a „pohyb, facka a salto mortale" byly jejich programem. Stoupenci světové revoluce chtěli „stavět nový svět" a dokonce i TGM psal o Nové Evropě. Ve službách nové Evropy kolaboroval s nacistickým režimem Emanuel Moravec a po druhé světové válce nikdo nepochyboval, že nový svět bude jiný než ten starý. Uvěřilo tomu hned několik generací entuziastů (politiků, filosofů, ideologů, umělců), které neskončily o nic lépe než náboženští reformátoři, chiliasté a rebelové.
Představa toho, jak současná politická generace sní o něčem novém, se může zdát trochu bizarní. Nejenom Dienstbierovo „Snění o Evropě" dopadlo jinak, než si jeho autor představoval. Ale přece jenom bychom neměli odmítat „české sny v mezích zákona", abychom za pět let neshledali, že nová generace uchazečů o prezidentský stolec opět jen netouží po touze.
Zdeněk Zbořil
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
