Nejedná se ale o sešup ojedinělý, nýbrž o dlouhodobý trend, jehož validita je podložena mezinárodními srovnávacími analýzami renomovaných institutů.  

Začátkem týdne jsem rozjel kampaň, jejímž cílem je upozornit na propad úrovně školství, který však není ojedinělý ani náhlý. Klesáme skoro na všech úrovních vzdělávání a dlouhodobě míříme mezi rozvojové státy, pokud tedy mezi nimi už nejsme. Statistiky jsou neúprosné. Kupříkladu v žebříčku konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra v kategorii kvalita základního vzdělávání jsme se jenom za poslední čtyři roky, kdy ministerstvo financí de facto ovládal Miroslav Kalousek, propadli z 15. místa na 55. místo! Tedy jinými slovy, pokud jsme v roce 2008 ve zmíněné kategorii sousedili s Dánskem a Rakouskem, dnes jsme z jedné strany atakováni Polskem a z druhé Botswanou.

V kategorii celková kvalita školství a vzdělávání jsme se za stejné období, tedy 2008-2012 propadli o 33 příček a to na dnešní nedůstojné 59. Místo, kde pro změnu sousedíme s Kambodžou a Ománem.