Macháček se zaklíná věhlasnými emerickými nobelisty, že dále zadlužit, Sedláček volá, že dost bylo dluhů, a dále se s dluhem ke stimulaci růstu dá sotva počítat. Co k tomu říct? Mám rád oba své čecháčky Macháčka i Sedláčka, tak hlavně abych neurazil, že...

Po pravdě řečeno jsem v tuto chvíli k nějaké vědomé politice zadlužení docela skeptický. Topolánek s Nečasem zpívali o boji s dluhy budovatelské písně. Po jejich působení máme ale na krku největší dluh v historii, utracené rezervy a gigantický skrytý dluh v podobě otrhaných silnic a mizerných škol. Ano, byla tu krize, ale Kalouskovy vlády vedly především pasivní politiku, která surově akcelerovala dluh, zatímco gigantické možnosti sání zdrojů z evropských fondů zůstaly nevyužity… Nezaměstnanost rostla, ale české monopoly shrabovaly vysoké zisky.

Jistě, Američané mohou zvažovat možnost dalšího zadlužení. Jejich věřitel nemá z největšího trhu světa kam utéct, nemůže vyměnit americký dluh za jiný. Japoncům prochází dluh na úrovni 200 % HDP a Američanům nevadí 100 %. Za války měli, tuším, 123 a nepochybně, měřeno japonskou zkušeností, mají ještě prostor.