Vážení vzácní hosté, pane předsedo Senátu, paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, pane kardinále, vážení spoluobčané,
letos je tomu již sedmdesát let od pravděpodobně nejtragičtějšího období našich moderních dějin, od heydrichiády, od této krvavé msty německých nacistických okupantů za smrt jednoho z nejvýše postavených a současně nejnebezpečnějších mužů nacistického režimu Reinharda Heydricha. Tisíce našich nevinných spoluobčanů, kteří byli tehdy nacisty zavražděni, uvězněni a mučeni, snad nejvíce symbolizují dvě slova, dvě jména: Lidice a Ležáky. Ta se stala věčným mementem.
Ležáky, tato už sedm desetiletí neexistující vesnička, na jejímž původním území jsme se dnes sešli, vyvražděná a vypálená oddíly SS a gestapa, jako exemplární kolektivní trest, za spolupráci některých jejich obyvatel s londýnským odbojem, se spolu s Lidicemi, stala symbolem utrpení našeho národa v období německé okupace. Právě před sedmdesáti lety oddíly SS a gestapa zavraždily 33 dospělých obyvatel Ležáků. Jedenáct jejich dětí bylo odesláno do koncentračních táborů, kde s výjimkou dvou, přišly o život.
Vyhlazení Ležáků nebylo žádnou náhodou. Byl to promyšlený čin okupantů, který naznačoval možný osud Čechů, pro něž, podle německých nacistů, nemělo být v naší tisíc let existující vlasti v budoucnu žádné místo. Jen málo scházelo k tomu, aby se osud lidí z Ležáků stal osudem milionů našich spoluobčanů.
Od této strašné doby uběhlo sedmdesát let. O tragédii druhé světové války, okupace, zločinech nacistů se již dlouhá desetiletí hovoří, učí se o nich ve školách, připomínají se na stovkách pietních shromáždění, přesto se obávám, že se stává stále obtížnějším odkaz a memento těchto událostí a míst v povědomí lidí udržet. Přes velký počet věnců, každoročně kladených na pietní místa, a přes tam pronášené slavnostní projevy, ubývá porozumění tomu, o co tehdy vlastně šlo, kdo byli viníci a kdo oběti, jaké byly příčiny a jaké důsledky jednotlivých okamžiků, co čemu předcházelo a co po čem následovalo. Není to pouze naše chyba. Již léta se po nás chce, abychom ve jménu politické korektnosti a ve jménu povinného všeobecného sbratřování se na hrůzy války a okupace zapomněli. Abychom relativizovali příčiny a následky onoho tragického období evropských dějin, abychom souhlasili s myšlenkou symetrie viny a abychom se cítili stejnými viníky jako ti, kteří mají Ležáky, Lidice a spousty dalších podobných hrůz na svědomí. Nacistický teror, zločiny a fanatický odpor, který Němci do poslední chvíle války kladli, násilně ukončily tisícileté soužití Čechů a Němců v českých zemích a zbořily složitě budovanou důvěru a spontánní ochotu k jeho pokračování. Vzdálily nás navzájem. Odsun německého obyvatelstva z našich zemí byl logickým vyústěním této tragické kapitoly našich dějin.
Zopakoval-li před měsícem v Norimberku předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Franz Pany svůj loňský výrok, že je Václav Klaus nepřátelsky naladěn vůči Německu, rád bych mu vzkázal odsud z Ležáků, že to pravda není, že pouze nemohu, nechci a nesmím zapomenout na to, co se u nás, ale i na mnoha jiných místech Evropy v době druhé světové války dělo.
Léta komunismu a studené války neumožňovala vést k těmto tématům dostatečně otevřenou diskusi. Tato léta se stala jakýmsi závojem, který pro mnohé atmosféru války a poválečné doby zahalil a který některým z nich umožnil pokoušet se s narůstajícím odstupem času přepisovat historii.
Jsou to právě místa, jako je toto, kde si velmi silně uvědomujeme náš závazek a naše odhodlání udržet a dalším generacím, předat náš stát, za nějž vděčíme nejen známým hrdinům, ale i mnoha anonymním obětem tehdejší doby.
Nový prezident Spolkové republiky Německo Joachim Gauck mi v předvečer 70. výročí vyhlazení Lidic a Ležáků zaslal dopis, v němž jasnými a silnými slovy odsoudil zločiny okupantů a vyzdvihl hrdinství příslušníků českého odboje. Vážím si tohoto jeho omluvného a vstřícného gesta, které z německé strany na podobné úrovni dosud nezaznělo. Prezident Gauck jím vyslal signál, že cestou do budoucnosti není kladení požadavků, nýbrž poučení se z historie a úcta k sousedům. Jen taková cesta může naše národy dovést ke šťastnější budoucnosti.
Dnešní svět je, ve srovnání s tím, co prožívaly generace před námi, lehčí a bezpečnější jen zdánlivě. Buďme proto svorní a odhodlaní a mějme úctu ke svobodě a k naší historii. Jenom tak může naše země a my s ní obstát. Mějme to na paměti.
Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rep
