Naše současné potíže je vhodné rozdělit na ty dlouhodobé a ty akutní. Tedy na důvody vedoucí k poklesu HDP a na akutní problém, že ministr financí Miroslav Kalousek neví, na základě jaké legislativy má sestavit rozpočet na příští rok.

Dlouhodobé problémy naší ekonomiky jsou generovány chybnou hospodářskou politikou, která začala již v roce 2006 nástupem první Topolánkovy vlády.

Začali postupnou likvidací CzechInvestu, který sice nezrušili, ale převedli většinově do jiných činností, než získávání zahraničních investic. Nepoučili se z vlastních minulých chyb, ani z faktu, že na propadu HDP a neschopnosti tvořit pracovní místa padla Klausova vláda v roce 1997. Ještě horší byl tzv. Topolánkův batoh, který se řídil heslem amerických konzervativců, že je třeba nechat bestii vyhladovět, ať chcípne. Bestií je míněn stát. Stejně jako v USA, snížení daní nevedlo k poklesu výdajů. Státní rozpočet bez Topolánkova batohu mohl být skoro vyrovnaný a i po začátku světové hospodářské krize mohly být veřejné finance víceméně v pořádku, deficit pod 3% HDP! A co je ještě horší, začal tlak na přenesení daňové zátěže od firem, podnikatelů a lidí s vysokými příjmy na zaměstnance. Daňové břemeno začalo být viditelně nerovnoměrně rozdělené. Příkladů je mnoho. Tzv. rovná daň, totiž vůbec není rovná díky konceptu tzv. superhrubé mzdy. Zaměstnanec zaplatí až 23% a fyzická osoba, která má příjmy z kapitálu jenom 15%. Nemluvě o tom, že zaměstnanec platí sociální a zdravotní pojištění a člověk, který žije z kapitálu nikoliv.

K zakrytí tohoto nespravedlivého rozdělení daňové zátěže byla použita řecká krize. Představitelé současné vládní koalice si Řecko zamilovali. Explicitně lhali, když říkali, že česká situace je velmi podobná řecké a pokud vyhraje ČSSD, skončíme jako Řecko do několika let. To sice bylo silně nefér vůči ČSSD, nicméně podobně byla použita řecká historka k zastrašení voličů v řadě jiných zemí EU. Nikde jinde však neměli tak hloupé politiky, aby uvěřili vlastní lži.