Vlastně téměř neexistuje aspekt českého společenského života, kde by se neprojevila stagnace nebo dokonce pokles, zhoršení a velká část problémů země je důsledkem chronického nedostatku peněz vyplývající z trvalých problémů státního rozpočtu, k nimž se v posledním roce přidala i recese českého hospodářství. Přitom nelze říci, že problémy jsou způsobeny problémy v Eurozóně nebo dokonce v EU. Samozřejmě, země EU na jihu Evropy jsou v hospodářském poklesu, ale jejich provázanost s českou ekonomikou je malá až minimální (snad s výjimkou vazeb na Itálii).

Naopak země, které jsou hlavními obchodními partnery České republiky, zaznamenávají v tomto roce vesměs solidní růst: Německou (1 až 1,5%), Slovensko a Polsko (přes 3%). Z okolních zemí vlastně pouze Rakousko, letos zaznamenává menší růst do 1%, ale zaznamenává růst.

 Přitom český export, i když s nižší dynamikou, nežli v předchozích letech, je vlastně jediným makroekonomickým faktorem, který působí pozitivně na HDP i v tomto roce. Je tedy možné říci jasně: vnější problémy EU a Eurozóny nejsou tedy tím hybatelem, který způsobuje v tomto roce hospodářský pokles (za I. pololetí o 1%), udržuje vysokou nezaměstnanost (je třeba vnímat, že desítky tisíc dlouhodobě nezaměstnaných již nejsou vedeny v evidenci Úřadů práce), způsobuje růst cen – tedy inflaci, pokles průmyslové výroby a nekončící propad velkého stavebnictví. Nelze tedy logicky vyvodit jiný závěr, nežli ten, že za velkou část hospodářských problémů naší země může vláda. Její celková politika, a to zejména hospodářská.