V posledních měsících se k nám o českém školství dostávaly zprávy, které vzbuzovaly obavy. Mezinárodní srovnání žáků například ukázalo pokles znalostí českých dětí, maturanti se soudí o výsledky závěrečných zkoušek, nevíme, jak je na tom financování regionálního školství a tak dál.

Jenže…Máme také na co být hrdí.

Nedávno čtenáře novin poplašila zpráva, že padesáti tisícům Čechů chybí základní vzdělání. Je to ale špatná zpráva? Jistě, číslo je to na první pohled hrozivé. Bez základního vzdělání se člověk ocitá v začarovaném kruhu sociálního vyčlenění a slabého ekonomického zázemí, z čehož se jen obtížně vymaní.

Vždyť v současné době osoby se základním, dokončeným i nedokončeným, vzděláním tvoří více než polovinu nezaměstnaných – ženy 25 procent a muži dokonce 32 procent.

Navzdory tomuto je třeba české školství pochválit. V Evropské unii totiž máme například s průměrem 5,6 procenta žáků s předčasným ukončením školní docházky pomyslné 4. místo. Jenom sedm států v EU splňuje výhledový cíl Evropa 2020, a to snížit předčasné ukončení docházky na desetinu.

Řadíme se tak do elitní skupiny mezi Finsko, Litvu, Polsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko. V současnosti je totiž evropský průměr téměř patnáct procent.

Po všech alarmujících zvěstech je tak padesát tisíc lidí bez dokončeného základního vzdělání vlastně dobrou zprávou. Udržet a zlepšit tuto situaci bude náročné. Za zásadní považuji meziodvětvovou spolupráci, preventivní systém včasného varování pro ohrožené žáky a zachování studijních návyků žáků. Úspěšná intervence školy se neobejde bez zapojení rodičů. Učitelé, kteří s ohroženými žáky pracují, rovněž potřebují podporu jak odbornou, metodickou, tak i společenské uznání a respekt. Jsou to právě učitelé, kteří často nad rámec svých pracovních povinností pomáhají dětem překlenout jejich krizová období a de facto jim dávají šanci na lepší, důstojnější život.

Anna Putnová
předsedkyně sněmovního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu