Prostě odhady renomovaných agentur selhaly. A je nutno se ptát proč a zda k tomu neměly své důvody. Není pravdou, že vysoké vítězství sociální demokracie způsobila nejednota pravice a rozpad pravicové vlády premiérky Radičové. Vždyť již ve volbách v roce 2010 Smer zvítězil, ale toto vítězství mu ukradly pravicové strany, které sestavily vládu. Základním problémem slovenských pravicových vlád byl antisociální program a vysoká míra korupce. Kauza Gorila pouze ukázala propojenost politiky a byznysu a odhalila zákulisí skutečné pravicové politiky. A pokles životní úrovně znamenal vystavení červené karty nejen pravici, ale i populistům.

Řada vrcholných českých politiků si hodlá vzít ponaučení ze slovenských voleb. Premiér P.Nečas jasně deklaruje nutnost jednoty stávající vládní koalice ODS, TOP 09 a VV a o hlasování o nedůvěře vlády hovoří s despektem jako o „výkřiku“ ČSSD. Arogance moci současné vládní koalice dosahuje vrcholu, vždyť 78% občanů naší země této vládě nedůvěřuje a chce, aby konečně skončila. Přesto či právě proto, že soud s V.Bártou představuje dokončení hromadné sebevraždy této strany téměř v přímém přenosu, nelze očekávat změnu politiky VV z pohledu příklonu k opozičním návrhům. A že tato dlouhodobá aféra, která ukazuje na firemní řízení politické strany, vrhá špatné světlo na všechny politické partaje je snad všem jasné. Lidé tak získávají k politikům ještě horší vztah než měli doposud.

Problémem české politické scény, stejně jako na Slovensku, je vysoká nedůvěra občanů v současný systém politických stran. Voliči již poněkolikáté pozvedli nové partaje do českého parlamentu, aby vzápětí zjistili, že dobře neudělali.Ono totiž je daleko jednodušší volit mediálně preferovanou alternativu, než oddělit zrno od plev na kandidátních listinách jednotlivých politických stran. K tomu je totiž nutné získat věrohodné informace o jednotlivých kandidátech a ty morálně a odborně zdatné pak podpořit preferenčními hlasy.