Sobotka (ČSSD): Ani povodně nebyly horší

Způsob, jak vláda nakládá s tímto jednorázovým strategickým zdrojem, který nám měl usnadnit život v klubu nejvyspělejších zemí světa, se rovná národní katastrofě. Ani nejhorší povodně nezanechaly tolik škod, jako zanedbání přípravy projektů, které by snesly kritický pohled dárce, reprezentovaného Evropskou komisí, a skutečně znamenaly pro Českou republiku přínos. Nyní v Bruselu přestali tolerovat bohorovnou víru předkladatelů, že papír snese všechno, a utáhli kohout.

Dosud jsme v důsledku neschopnosti a liknavosti pravice od roku 2007 využili jen asi šestinu vyjednaných fondů, dohromady za 139 miliard korun. To jsou projekty, které už mají za sebou certifikaci, že jsou v pořádku, a pokud se mezitím něco neprovalí, jsou postupně propláceny. Většinou jsou zálohovány ze státního rozpočtu, takže na plynulém proudu evropských příspěvků opravdu záleží.

Premiér Nečas ve sněmovně uvedl, že z národních zdrojů – oněch zálohových plateb – už bylo poskytnuto 313 miliard korun. To znamená, že stavby běží nebo jsou blízko dokončení, ale zatím za své. V tom spočívá bezprostřední riziko bruselského rozhodnutí, že z evropských fondů už nikdo nic nedostane, dokud nebude jistota, že tyto zakázky nebyly cinknuté. Takže státní rozpočet to zaplatil, ale nepředpokládal, že to bude krýt z daní. Jestli však evropský zdroj vyschne, tato díra v rozpočtu se vyrovnat musí.

A tato díra nadále poroste, protože vláda se dostala do situace, kdy jí nezbývá než věřit, že to nějak dopadne. Peníze jsou totiž přidělovány na určitá období a realizace projektu se může protáhnout maximálně o dva roky. Kdo nedokáže čerpat v čase T+2, o peníze přijde. Jedním slovem, utře. Dosavadní průběh čerpání evropských fondů byl katastrofálně pomalý, jak ukazuje využití pouhé šestiny těchto zdrojů, a tak se jede dál, ať už to dopadne, jak dopadne, jinak bychom o peníze přišli stejně.

Na národní úrovni už bylo schváleno 34 tisíc projektů v celkové hodnotě 569 miliard korun. Jenže bylo to i toto české schvalování, co narazilo. Brusel žádá opravdu důkladný audit, nikoliv mechanické razítko.

Premiér Nečas se ve sněmovně pokoušel bránit, že tuto situaci 17 operačních programů zdědil – z roku 2004. Dokonce se pokoušel tvrdit, že tak to vidí i představitelé Evropské komise s eurokomisařem Johannesem Hahnem v čele, kteří teď míří na kárnou misi do Prahy. „Oni nejsou hloupí, oni ví, kde to má svoji příčinu, ví, že to sahá do roku 2006 a 2005,“ řekl. Nakonec ho napadlo, že hlupáci tu jsou všichni, když si povzdechl, jak je obtížné tuto agendu zvládat v zemi s „omezenou administrativní, ale musím říci i intelektuální kapacitou“. Spíše se však zdá, že to byl okamžik nečekaného prozření, kdy premiér přiznal, že jeho neschopná vláda na to prostě nemá.

Co je asi to nejpodstatnější - náš systém fungoval. V letech 2004, 2005 i 2006 byly prostředky řádně vyčerpány. Za vlád ČSSD tedy vše běželo, jak mělo. Velkou váhu nelze připisovat ani Nečasovu fňukání, že 17 operačních programů je moc. Jistěže by jich mohlo být i míň, ale jednotlivé rezorty nechtěly od svých programů ustoupit a s tím se v koaliční vládě těžko zápolí. Premiér zřejmě také zapomněl, že to byli právě hejtmani ODS a KDU-ČSL, kteří si na tehdejší koaliční vládě vedené ČSSD v roce 2006 vyvzdorovali strukturu samostatných regionálních operačních programů (ROP). Před rokem 2008 totiž ČSSD žádného hejtmana neměla…

Nicméně, o čerpání nerozhoduje množství programů, ale schopnosti státní správy. Například Portugalsko a Polsko mají mnohem více programů než ČR, ale čerpají tyto unijní prostředky mnohem lépe. Naopak hůře jsou na tom např. Rumunsko či Bulharsko, kde to na první pohled není tak komplikované. A pokud jde o audit, systém, který ministerstvo financí používá, je už pátá verze, ta poslední byla schvalována v Evropské komisi roku 2010.

Výraz, že evropské platby jsou jen „pozastaveny“, může být stéblem, které tonoucího neunese. Už když se objevila první vážná varování, že český způsob nakládání s unijními dotacemi je netransparentní, výběrová řízení jsou pochybná a ceny nehorázné, slyšeli jsme ze Strakovky chlácholení, že se vše rychle vysvětlí, napraví, dořeší, takže vlastně o nic nejde. Teď nabízí Petr Nečas něco podobného: „V současné době Ministerstvo pro místní rozvoj zpracovává dokument, který bude předložen vládě České republiky k projednání do konce května 2012.“ A je to. Eurofondy jsou zatím pozastaveny do června. A když náprava nebude ani v červnu?

Nabízí se jiná řešení. První – takto vláda, která škodí zemi, tu nemá co dělat. Pokud mají poslanci koalice trochu cti v těle, ukončí toto neštěstí hlasováním ve prospěch návrhu o nedůvěře, který předneseme v nebližších dnech, a otevřou tak cestu novým volbám.

Druhé – kvalita auditu ministerstva financí v rukou TOP se pozná, pokud zjistí, že nový systém vyplácení sociálních dávek na ministerstvu práce v rukou TOP nemůže dostat požadovanou dotaci z EU ve výši skoro miliardy korun, protože je předražený, nefunkční a nevyšel z výběrového řízení.

Třetí – regionální programy byly úspěšnější v dosavadním čerpání, měly by být tedy zdrojově posíleny.

A nakonec - hrozbu stomiliardových ztrát je třeba vnímat jako cenu za to, že se znovu a znovu odkládá platnost služebního zákona. Jeho přijetí patřilo k podmínkám toho, aby nás vzali do EU. Zákon jsme tedy přijali, ale platnost byla odložena.

Původní důvody, že definitiva pro úředníky by neměla zakonzervovat stav z totality, už dávno vyšuměly. Zato všichni máme v živé paměti „noc dlouhých nožů“, kterou zahájila činnost Topolánkova vláda (s místopředsedou vlády Nečasem). Tehdy se zejména z ministerstva pro místní rozvoj, kde se vytvářely všechny ty národní programy a strategické referenční rámce, vyhodil každý, kdo tomu trochu rozuměl. Šlo o to, aby tam byli lidi, kteří vědí nejlépe, kam jaké peníze odklonit.

Jenže, jak premiér Nečas správně poznamenal, lidé v Bruselu nejsou hloupí…

Vraťme se ještě k faktu, že při interpelacích v Poslanecké sněmovně se předseda vlády Petr Nečas pokusil přehodit odpovědnost za přípravu a certifikaci auditního systému pro čerpání fondů EU na vládu ČSSD.

Doslova řekl: „ Ano, v současné době Česká republika obdržela takzvaný warning letter, kde na základě analýzy Evropské komise a Evropského účetního dvora tím hlavním důvodem, proč jsou pozastaveny platby v rámci celého systému operačních programů, je samozřejmě otázka fungování celého auditního systému. Musím říci, že tento auditní systém byl vymyšlen a certifikován, tento tedy špatně fungující auditní systém byl vymyšlen a certifikován samozřejmě na Ministerstvu financí v letech 2005 a 2006, čili ten, kdo nese odpovědnost, se jmenuje Bohuslav Sobotka.“

Tady ovšem Petr Nečas neříkal v PS pravdu. Dostal se do rozporu nejen s prokazatelnými fakty, ale i se stanoviskem ministerstva financí, řízeným jeho koaličním partnerem z TOP 09.

1. Evropská legislativa, upravující přesný postup při organizaci auditu, byla schválena až v roce 2007. V letech 2005-2006 tato pravidla ještě neexistovala, a tak Ministerstvo financí nemohlo připravovat metodiku jejich naplnění.

2. Metodika České republiky pro audit řídících a kontrolních systémů operačních programů byla schválena až 12.12.2007, a stalo se to na jednání Topolánkovy vlády (usnesení č. 1382). Členem této vlády byl i Petr Nečas. Od roku 2007 pak byla tato metodika ještě pětkrát aktualizována.

3. Pokud jde o certifikaci, čl. 71 Nařízení Rady (ES) 1083/2006 (tzv. Obecné nařízení) jasně určuje, že dokud není v rámci operačního programu schváleno také nastavení řídících a kontrolních systémů (ŘKS), nelze o průběžnou platbu požádat. Je tedy základní podmínkou pro čerpání z evropských fondů. A je to Evropská komise, kdo musí potvrdit soulad nastaveného řídícího a kontrolního systému operačního programu s čl. 56 až 62 dotčeného Nařízení. Tento „audit shody“, to znamená detailní kontrola, zda je systém v souladu s požadavky nařízení, přichází v okamžiku, kdy se český řídící orgán operačního programu rozhodl požádat o průběžnou platbu. V ČR toto posouzení řídících a kontrolních systémů proběhlo v letech 2009-2010. Prvním operačním programem, který předložil audit shody, byl operační program Životní prostředí – a stalo se tak až 15. června 2009 . Auditní systém tedy nebyl certifikován v letech 2005-2006, jak tvrdil Petr Nečas, ale v letech 2009-2010, tedy zejména za vlády Jana Fischera.

4. Odlišné stanovisko, než zaujal předseda vlády Nečas při interpelacích v Poslanecké sněmovně, zastává dokonce i současné vedení ministerstva financí. Ačkoliv premiér tvrdí, že hlavním problémem je fungování auditního systému, ministerstvo financí ve svém prohlášení ze dne 9. 3. 2012 tvrdí přesný opak:
“Ministerstvo financí vyvrací účelově zkreslenou interpretaci, že hlavním problémem čerpání prostředků z fondů Evropské unie je systém auditů Ministerstva financí. Za problémy konkrétního operačního programu je totiž vždy primárně zodpovědný jeho řídící orgán, např. Regionální rada. Auditní systém ČR, který předložilo Ministerstvo financí, v minulosti odsouhlasila Evropská komise v rámci svého schvalování operačních programů. Stejně tak schválila popisy řídících a kontrolních systémů a všechny auditní strategie. Evropská komise nemá největší výhrady vůči práci Ministerstva financí, ale hlavní nedostatky spatřuje v nastavení vztahů a procesů na úrovni konkrétních operačních programů, včetně kontrol prováděných v kompetenci řídících orgánů. Komise proto požaduje, aby došlo k větší centralizaci na úrovni Ministerstva financí. Jinými slovy Evropská komise věří Ministerstvu financí a naopak nevěří systému na úrovni operačních programů.“

Rozdílná stanoviska premiéra a ministerstva financí tak jen dokládají chaos, který v řešení problémů s čerpáním prostředků z EU na straně vlády panuje.

Pokládám za zcela nepřijatelné, aby předseda vlády při interpelacích v Poslanecké sněmovně prokazatelně lhal. Bohužel, 15. března se to při interpelacích Petru Nečasovi stalo. Na místě je jeho omluva.